Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. se vztahuje jenom na výslech osoby, která je v době dalšího řízení stále ještě mladší než patnáct let. Má-li tedy být v řízení před soudem proveden důkaz svědeckou výpovědí osoby, která byla vyslechnuta před dovršením patnáctého roku věku za dodržení podmínek § 102 odst. 1 tr. ř., ale v době výslechu před soudem již patnáctý rok dovršila, nelze provést tento důkaz přečtením protokolu bez podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Nebyla-li při uzavírání smlouvy o opravě věci určena cena, nebyla smlouva o opravě věci uzavřena platně; opravila-li organizace věc, plnila na základě neplatného právního úkonu a má právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu.

II. Při zkoumání podmínek, zda pachatel se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 písm. b) tr. zák., je délka doby, která uplynula od posledního odsouzení, jenom jedním, nikoliv jediným hlediskem, které je nutno hodnotit v souvislosti s otázkou, zda stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je podstatně zvýšený.

K naplnění znaků trestného činu podílnictví ke škodě majetku socialistickém vlastnictví podle § 134 odst. 1 písm. a) tr. zák. nestačí, že pachatel věděl, že může jít o věc z majetku v socialistickém vlastnictví, nýbrž musí být prokázáno, že pachatel věděl, že věc takový původ skutečně má. Naproti tomu ke skutečnosti, že věc, kterou pachatel ukrývá nebo převádí, byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, stačí vztah eventuálního úmyslu, tedy vědomí pachatele, že taková věc mohla být získána trestným činem, a srozumění s takovou možností.

Svěření nezletilého dítěte do výchovy jiného občana než rodiče (§ 45 odst. 1 zák. o rod.) je výjimkou ze zásady, že výchova nezletilého dítěte je především úkolem rodičů; musí být vždy opřeno o pečlivé a spolehlivé objasnění těch okolností, jež svědčí pro závěr, že žádný z rodičů není s to náležitým způsobem zajistit řádnou výchovu dítěte. Je-li v řízení tvrzeno, že výchově nezletilého dítěte jedním z rodičů brání závadný zdravotní stav tohoto rodiče, jde o odbornou otázku, jejíž posouzení vyžaduje zpravidla součinnosti se znalcem.

Jestliže se poživatel částečného invalidního důchodu přiznaného do 30. 6. 1964 stane po 1. 7. 1964 částečně invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, nevzniká mu nový nárok podle § 23, 24 a 26 zák. č. 101/1964 Sb. trvá jeho nárok na částečný invalidní důchod, jenž se stal dnem 1. 7. 1964 důchodem podle zák. č. 101/1964 Sb. (§ 108 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb.) a jeho výše může být změněna vzhledem ke změně rozhodných skutečností (§ 53 odst. 1 zák. č. 101/1964 Sb.). Výše částečného invalidního důchodu činí pak polovinu plného invalidního důchodu (dvojnásobku dosavadního částečného invalidního důchodu - srov. § 25 zák. č. 101/1964 Sb.) zvýšeného o 10 % průměrného měsíčního výdělku (§ 26 odst. 1, 2 zák. č. 101/1964 Sb.).

Obecné nebezpečí ve smyslu § 180 odst. 1 tr. zák. není způsobeno již pouhým řízením autobusu obsazeného cestujícími opilým řidičem, nýbrž až tehdy, hrozila-li v důsledku opilosti řidiče bezprostředně havárie nebo došlo-li při takové jízdě skutečně k havárii. V tom případě bylo způsobeno obecné nebezpečí i tehdy, nebyl-li nikdo z cestujících zraněn nebo nebyla-li ani způsobena věcná škoda.