Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Společné jednání spolupachatelů ve smyslu § 23 tr. zákoníku nemusí probíhat současně (ale postačí bezprostřední časová návaznost jednotlivých aktivit spolupachatelů) a není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. U určitého typu trestné činnosti (např. neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku) ani není nezbytné, aby se spolupachatelé fyzicky stýkali, ale postačí i jejich kontakt virtuální. V případě zneužití platebního prostředku (např. získáním identifikačních údajů k platebním kartám), jímž docházelo k platbám na internetu, není z hlediska spolupachatelství podstatné, kdo fyzicky provedl příslušné peněžní transakce nebo pokusy o ně.

Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj vlastní prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem pachatelům společný.

Při právní kvalifikaci činu obviněných manželů, kteří společným jednáním zmařili i jen částečně jednak společné závazky a jednak samostatné závazky vůči jejich věřitelům, jako trestného činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. (nyní poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku), je třeba rozlišit, který z manželů má na základě závazkového právního vztahu vůči věřiteli postavení dlužníka, tj. zda jeho jednání představuje poškozování vlastního věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák. (nyní § 222 odst. 1 tr. zákoníku) nebo poškozování věřitele jiné osoby ve smyslu § 256 odst. 2 tr. zák. (nyní § 222 odst. 2 tr. zákoníku). Takové společné jednání manželů, kterým při naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele způsobili škodu velkého rozsahu, je třeba posoudit u každého z nich jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. [nyní poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku] spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (nyní § 23 tr. zákoníku).

Jestliže se spolupachatelé (§ 23 tr. zákoníku) předem dohodli na společném fyzickém napadení nejméně dvou osob, přičemž s ohledem na způsob provedení útoku a intenzitu užitého násilí byli přinejmenším srozuměni i s tím, že někomu z napadených může být způsobena vážná porucha zdraví, pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku u každého z nich není významné, že někteří ze spolupachatelů sami nenapadli nejméně dvě osoby a že svým dílčím jednáním nikomu nezpůsobili těžkou újmu na zdraví (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 42/2010-II. Sb. rozh. tr.).

I. Trestný čin braní rukojmí podle § 234a tr. zák. je v poměru speciality vůči trestnému činu omezování osobní svobody podle § 231 tr. zák. Objektivní stránka prvního z nich spočívá nejen v jednání, jímž se pachatel zmocní rukojmí, tzn. získá a vykonává faktickou fyzickou kontrolu nad jinou osobou, což je formou omezení její osobní svobody, ale současně hrozí, že usmrtí rukojmí nebo mu způsobí újmu na zdraví nebo jinou vážnou újmu. Z hlediska subjektivní stránky pachatel trestného činu braní rukojmí jedná se záměrem donutit jinou osobu než rukojmí, aby něco konala, opominula nebo strpěla.*) II. Ke spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. není třeba, aby se všichni spolupachatelé podíleli na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, pokud je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních spolupachatelů a je-li objektivně i subjektivně složkou děje (článkem řetězu) tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže se podle tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně obviněný podílel na spáchání trestného činu braní rukojmí podle § 234a tr. zák. po celou dobu jeho páchání tak, že se účastnil již prvotní domluvy o možnosti jej spáchat, průběžně se informoval o majetkových a osobních poměrech poškozeného, o možnostech zaplacení požadované peněžní částky, o osobách, které disponují s peněžními prostředky poškozeného, působil na poškozené, aby nic neoznamovali policejním orgánům, a měl převzít výkupné, k čemuž nedošlo z objektivních důvodů, pak jde o činnost, která představuje onen pomyslný článek řetězu tvořícího ve svém souhrnu trestné jednání a kterou lze posoudit jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť takové konkrétní jednání obviněného již přesahuje hranice účastenství ve formě pomoci nebo návodu podle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.**) *) Poznámka redakce: nyní jde o rozlišení těchto trestných činů podle § 171 a § 174 tr. zákoníku**) Poznámka redakce: srov. ustanovení § 23 a § 24 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku

Jednání dvou nebo více pachatelů trestného činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák., které vykazuje všechny znaky podle § 9 odst. 2 tr. zák., je třeba posoudit jako spolupachatelství, byť vzhledem ke konstrukci ustanovení § 256 tr. zák. se jednání jednoho z nich právně kvalifikuje podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jednání druhého z nich podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák. Rozhodující je, že obě tyto skutkové podstaty jsou podřazeny pod stejný trestný čin poškozování věřitele podle § 256 tr. zák., přičemž rozdíl mezi těmito skutkovými podstatami je při shodné objektivní stránce, spočívající v poškození majetku dlužníka, jen v tom, že v odstavci 1 jde o poškozování vlastního věřitele, kde popsaného mařícího jednání, spočívajícího v poškození alespoň části svého majetku se dopouští sám dlužník, zatímco v odstavci 2 jde o poškozování cizího věřitele, kde popsaného mařícího jednání se dopouští jiná osoba než dlužník. *) Poznámka redakce: Nyní jde o ustanovení § 23 tr. zákoníku a § 222 odst. 1 a § 222 odst. 2 tr. zákoníku.

I. Spolupachatelství z hlediska § 9 odst. 2 tr. zák. vyžaduje společné jednání a společný úmysl spáchat trestný čin, přičemž společné jednání může probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných činností, ve kterém předchozí činnost je bezprostřední a nutnou součástí další činnosti, a takové společné jednání směřuje k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. Proto jednání policisty, jenž přesto, že věděl, že se dopravní nehoda nestala, vyhotovil v dohodě s dalším pachatelem nepravdivý záznam o dopravní nehodě (s konkrétně rozvedenými údaji o okolnostech a příčinách dopravní nehody), který tento pachatel za účelem získání pojistného plnění, na něž nebyl právní nárok, předložil v úzké časové souvislosti jako nezbytnou podmínku pro uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, je třeba posuzovat jako jednání spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr. zák., a nikoli jen jako jednání pomocníka podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. II. Účast osoby ve formě pomoci ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. na pojistných podvodech různých pachatelů nelze posuzovat jako jeden pokračující trestný čin spáchaný v podobě účastenství na trestných činech pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. těchto (hlavních) pachatelů, byť by jinak byly splněny podmínky pokračování vyplývající z ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. (srov. rozhodnutí pod č. 61/1994 Sb. rozh. tr. ), nýbrž jako několikanásobné účastenství (několikanásobnou pomoc). Proto ani z hlediska naplnění zákonných znaků vztahujících se k výši škody způsobené trestným činem pojistného podvodu (např. škody nikoliv malé podle § 250a odst. 3 tr. zák.) nelze u pomocníka sčítat škody způsobené v jednotlivých případech jeho účastenství na pojistných podvodech různých pachatelů, ale výši způsobené škody je u něj třeba posuzovat odděleně ve vztahu ke každému pachateli, jemuž pomáhal. Jestliže však pomocník takto jednal vždy v postavení veřejného činitele (např. jako policista) a uvedeným způsobem v rozporu se zákonem vykonával svou pravomoc v úmyslu způsobit jinému škodu, pak při splnění podmínek uvedených v § 89 odst. 3 tr. zák. lze jeho skutek současně (v jednočinném souběhu s několikanásobným účastenstvím) posoudit jako jeden pokračující trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pro naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že veřejný činitel tímto činem způsobil značnou škodu ve smyslu § 158 odst. 2 písm. c) tr. zák., se pak sčítají částky škody způsobené všemi jeho dílčími útoky.

Spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. Naproti tomu pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. není součástí společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele. Z hlediska subjektivní stránky pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty. Samotné poskytnutí prostor bytu k výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku ji obsahujícího, prekursoru nebo jedu nelze zahrnout do objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., neboť je to jednání, které pouze usnadňuje činnost pachatele. Proto nejde o spolupachatelství na uvedeném trestném činu, ale jen o pomoc k jeho spáchání.