Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Podla § 10 odst. 1 Tr. zák. o účastenstvo ide len vtedy, ak bol trestný čin dokonaný alebo ak sa páchatel oň aspoň pokúsil. Zásada akcesority účastenstva však neznamená, že organizátorstvo, návod alebo pomoc sú vždy beztrestné, keď trestný čin nebol dokonaný alebo keď sa páchatel oň nepokúsil. Takéto konania sú spravidla postihnutelné ako príprava na trestný čin podla § 7 odst. 1 Tr. zák. Trestnosti účastníka podla § 10 Tr. zák. však nie je na prekážku, ak sú na strane páchatela dôvody beztrestnosti alebo nestíhatelnosti.

K hodnoteniu okolností rozhodujúcich pre určenie druhu a výmery trestu. Poriadny život pracujúceho človeka (§ 33 písm. g) Tr. zák.) vedie len ten, kto plní základné povinnosti občana tak v súkromnom živote, ako aj voči spoločnosti. Poriadny život pracujúceho človeka nemožno preto stotožňovať len s netrestanosťou.

Obecné podmínky podmíněného propuštění uvedené v první větě ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., které jsou objektivně zjistitelné, nelze oddělovat od podmínky uvedené pod písm. a) téhož ustanovení. Pokládá-li zákon odpykání poloviny trestu za postačující, aby za splnění dalších podmínek byl odsouzený z trestu propuštěn, nelze tvrdit, že tato doba je příliš krátká. Skutečnost, že obviněný byl již dříve odsouzen k dlouhodobému trestu, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění. Bylo by mechanickým stupňováním následků jistě závažného pochybení odsouzeného, kdyby se po odpykání tohoto trestu vycházelo při všech pozdějších úvahách o možnosti nápravy stěžovatele jen z prostého zjištění, že mu byl uložen dlouhodobý trest, bez zřetele k uvedeným okolnostem.

Za mimořádné poměry pachatele podle ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je možno považovat například to, že trpí vážnou chorobou, nebo je živitelem mnohačlenné rodiny, která je závislá na výdělku obžalovaného apod., nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život pracujícího člověka a nebyl dosud soudně trestán.

Závažnost a povaha trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, mají při rozhodování o podmíněném propuštění význam toliko pro posouzení otázky, zda lze míti skutečně za to, že odsouzený, který měl dobrý pracovní výkon v trestu a vzorně se choval, se tak převychoval, že je důvodná naděje, že povede řádný život pracujícího člověka. V žádném případě nelze přihlížet k trestnému činu odsouzeného izolovaně. Jak chování odsouzeného před spácháním trestného činu, tak jeho chování projevivší se spáchaným činem, stejně jako jeho chování ve výkonu trestu, jsou okolnosti, které ve vzájemné souvislosti jsou důležité pro posouzení otázky zda povede řádný život pracujícího člověka.

Převzetí věcí odcizených ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví do prodeje není již trestné podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. z r. 1950 trestem odnětí svobody do 5 let, nýbrž jako podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví podle § 134 odst. 1 písm. a) tr. zák., které je pro obžalovaného příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák.), neboť horní hranice trestu odnětí svobody činí tři léta. I návrh prokurátora na náhradu škody poškozenému musí být učiněn v době a způsobem uvedeným v § 43 odst. 2 tr. ř.

U příslušníka dělnické třídy, který se poprvé dopustil trestného jednání a vedl řádný život pracujícího člověka s kladným postojem k lidově demokratickému zřízení, nelze mechanicky, jen z vnější formy jeho jednání, kdyby dosahovalo charakteru hrubé neslušnosti nebo výtržnosti usuzovat, že je motivované jeho zjevnou neúctou ke společnosti. Motiv nutno zjišťovat v souvislosti s třídním a osobním profilem pachatele, s jeho chováním vůči ostatním členům společnosti (na pracovišti, v místě bydliště apod.) a činem, kterého se dopustil.