Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

O zrušení peněžité záruky v přípravném řízení rozhoduje soud (soudce), který o jejím přijetí rozhodl (§ 73a odst. 4 tr. ř ). 

Dojde-li však v tomto stadiu řízení ke změně příslušnosti soudu v důsledku postoupení věci jinému státnímu zástupci činnému mimo obvod tohoto soudu, rozhodne o zrušení peněžité záruky okresní soud, jehož příslušnost vyplývá z ustanovení § 26 tr. ř.

Nevyplývá-li z okolností složení peněžité záruky, že ji složila jiná osoba než obviněný, jedná se o záruku složenou samotným obviněným i v případě, že ji obviněný složil prostřednictvím svého obhájce. V takovém případě z hlediska ustanovení § 73a odst. 3 tr. ř postačí, když na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, je upozorněn jen obviněný.

Rozhodnout o tom, že peněžitá záruka připadne státu z důvodů § 73a odst. 3 písm. d) tr. ř., tedy, že se obviněný vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, může soud pouze v případě, že po pravomocném odsouzení obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu vydal podle § 73a odst. 4, věty druhé, tr. ř. rozhodnutí, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest.

Podmínky pro rozhodnutí podle § 73a odst. 3 písm. a) tr. ř., že peněžitá záruka nahrazující vazbu obviněného připadne státu, jsou splněny i v případě, kdy obviněný, který se záměrně nezdržoval ve svém bydlišti, aby se vyhnul doručení předvolání k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, takže pokusy odvolacího soudu zastihnout ho byly neúspěšné a musel být vydán příkaz k zatčení, po tomto opatření sám odvolací soud navštívil a dobrovolně se zúčastnil veřejného zasedání. Přestože osoba, která složila peněžitou záruku, působila na obviněného, aby dodržel podmínky jejího přijetí, v případě, že obviněný tyto podmínky neplnil, rozhodne soud, že peněžitá záruka připadne státu.

K rozhodování soudu o přijetí peněžité záruky podle 73a odst. 1 tr. ř.Jestliže soud, popř. soudce, dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro přijetí nabízené peněžité záruky, nejprve určí její výši, přičemž postupuje neformálním způsobem (nerozhoduje usnesením), a teprve tehdy, když je záruka v určené výši složena, rozhodne usnesením, že ji přijímá a že na základě tohoto rozhodnutí propouští obviněného z vazby na svobodu, nebo že jej ponechává na svobodě.Jde-li o přijetí nabízené peněžité záruky u obviněného, který je zadržen, je doba pro složení záruky v určené výši omezena lhůtou, v níž je nutno rozhodnout o jeho propuštění nebo vzetí do vazby, uvedenou v ustanovení 77 odst. 2 tr. ř.

Základným hladiskom, ktoré treba brať do úvahy pri rozhodovaní o prijatí majetkovej záruky aj pri stanovení jej formy a výšky podla § 73a odst. 1, 2 Tr. por., je otázka, či, prípadne aká majetková záruka dostatočne odstráni odôvodnenú obavu, že obvinený ujde alebo sa bude skrývať, aby sa vyhol trestnému stíhaniu alebo trestu [§ 67 písm. a) Tr. por.]. I u závažných trestných činov v sankcionovaných vysokým trestom môže byť dostatočná majetková záruka určená pri dolnej hranici zákonného rozpätia, ak ide o menej narušeného obvineného, pre ktorého by so zretelom na jeho majetkové pomery, prípadne majetkové pomery toho, kto záruku ponúka, bola strata záruky citelnou ujmou.

Soud, který přijme podle § 73a odst. 1 tr. ř. majetkovou záruku a na tomto základě rozhodne o propuštění obviněného z vazby, nemůže před rozhodnutím soudu druhého stupně o stížnosti prokurátora proti tomuto rozhodnutí znovu rozhodnout o propuštění obviněného z vazby jen s ohledem na dříve již přijatou majetkovou záruku.Propustit obviněného v takovém případě z vazby před rozhodnutím soudu druhého stupně by mohli jen tehdy, jestliže by pominul důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) tr. ř.