Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Slová aj ďalej trvale zamestnaný v druhej vete ustanovenia § 12 vyhl. č. 31/1965 Zb. treba v súvislosti s tým, že sa táto úprava týka pracovníkov uvedených v prvej vete cit. ustanov. (tj. tých, ktorý utrpeli pracovný úraz v pracov. pomere zjednanom na určitú dobu alebo pri výkone prác na základe dohody o prac. činnosti uzavretej na určitú dobu), chápať tak, že nimi malo byť vyjadrené len to, že u pracovníka, ktorý utrpel prac. úraz, nešlo o zamestnanie ojedinelé, ale že sa dá predpokladať, že by bol znova zamestnaný. Pritom je rozhodné, či by pracoval u tej istej organizácií alebo u inej organ., aj či by išlo o prac. pomer na neurčitú dobu, alebo určitú alebo o výkon prác na základe dohody o prac. činnosti.

Presumpce zavinění v ustanovení § 420 odst. 2 o. z. se nevztahuje na úmysl. Při rozhodování o nároku na náhradu škody je soud povinen vždy zkoumat, zda jsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody podle § 450 o. z.

Uznání závazku k náhradě škody podle § 185 odst. 4 zák. práce není samostatným zavazovacím důvodem, ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době uznání. Uznání závazku k náhradě škody v požadované výši podle § 185 odst. 4 zák. práce nemění nic na skutečnosti, že právním důvodem vzniku tohoto závazku může být jen zaviněné protiprávní jednání pracovníka, s nímž zákoník práce spojuje jeho odpovědnost za vzniklou škodu; stalo-li se písemnou formou, má ovšem ten právní důsledek, že pro uplatnění uznaného peněžitého nároku platí desetiletá prekluzívní lhůta podle § 263 odst. 2 zák. práce. Otázku, zda šlo ze strany pracovníka toliko o uznání závazku k náhradě škody v požadované výši podle § 185 odst. 4 zák. práce, tedy o jednostranný právní úkon pracovníka, nebo o dohodu ve smyslu § 244 a 259 zák. práce, je třeba posuzovat podle obecného ustanovení § 240 zák. práce o právních úkonech a podle ustanovení § 242 téhož zákona o neplatnosti právních úkonů.

Predpis o vhodnej pracovnej pomôcke, ktorý prenecháva pracovníkovi, aby subjektivne posúdil vhodnosť pouzitej pracovnej pomôcky, nie je konkrétnym bezpečnostným predpisom, ktorý by pracovníkovi ukladal, ako si má počínať, alebo mu zakazoval určitý spôsob práce. Ak teda pracovník použil určitej pracovnej pomôcky, ktorú považoval za vhodnú, neporušil svojím zavinením predpis k zabezpečeniu bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.

Při stanovení výše škody způsobené při dopravní nehodě, je soud povinen přezkoumat správnost vyúčtování opravy motorového vozidla zejména v tom směru, zda způsobené škody nebylo využito k opravě motorového vozidla nad rámec jeho poškození trestným činem, tj. i k opravě, resp. výměně součástek opotřebených jeho běžným používáním. Z ustanovení § 422 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že soud v adhézním řízení může přiznat náhradu jiné škody jen, když jde o škodu způsobenou úmyslným jednáním.

Určování výše nákladů na výživu, kterou zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat své manželce, se řídí shodnými hledisky jako rozhodování soudu o vyživovací povinnosti mezi manžely, nikoli snad nějakými ryze mechanickými hledisky, záležejícími v podstatě v mechanickém rozdělování výdělku zemřelého na určité díly. Způsob výpočtu průměrného výdělku pozůstalých občanský zákoník neupravuje; v tomto směru se přihlíží k ustanovením § 17 a 19 vyhl. č. 45/1964 Sb., která odkazují na pracovněprávní předpisy upravující odpovědnost při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

Odpovědnost organizace za škodu způsobenou nesplněním povinnosti organizace k seznámení občana se zvláštními pravidly pro užívání koupené věci (§ 245 o. z.) je odpovědností bez zřetele na zavinění; není rozhodné, zda sama organizace znala či neznala zvláštní pravidla, která mají být při užívání věci zachovávána.