Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K rozhodování soudu o přijetí peněžité záruky podle 73a odst. 1 tr. ř.Jestliže soud, popř. soudce, dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro přijetí nabízené peněžité záruky, nejprve určí její výši, přičemž postupuje neformálním způsobem (nerozhoduje usnesením), a teprve tehdy, když je záruka v určené výši složena, rozhodne usnesením, že ji přijímá a že na základě tohoto rozhodnutí propouští obviněného z vazby na svobodu, nebo že jej ponechává na svobodě.Jde-li o přijetí nabízené peněžité záruky u obviněného, který je zadržen, je doba pro složení záruky v určené výši omezena lhůtou, v níž je nutno rozhodnout o jeho propuštění nebo vzetí do vazby, uvedenou v ustanovení 77 odst. 2 tr. ř.

Byl-li rozsah znárodnění podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. určen až zákonem č. 114/1948 Sb., který byl vydán 28. 4. 1948, potom v takovém případě došlo k přechodu věci na stát až po 25. 2.1948 a lze tedy návrh na vydání věci posoudit podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Došlo-li v přípravném řízení ve věci, ve které je příslušným k rozhodování samosoudce, k závažným procesním vadám, může samosoudce vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. jen tehdy, pokud tyto vady měly za následek, že ve věci nebyly náležitě objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.

Pokud byla osobní svoboda podezřelého omezena jeho zajištěním podle § 14 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění dalších předpisů /1/, nelze dobu tohoto zajištění započítávat do doby zadržení obviněného podle příslušných ustanovení trestního řádu. Lhůta 24 hodin, ve které je podle § 77 odst. 1 tr. ř. státní zástupce povinen zadrženou osobu odevzdat soudu s návrhem na vzetí do vazby, počíná běžet až okamžikem zadržení obviněného podle § 76 odst. 1 tr. ř.

Obnova řízení je v občanském soudním řádu (v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 240/1993 Sb.) upravena samostatně bez ohledu na jednotlivé druhy řízení (např. na řízení o dědictví).Při rozhodování o návrhu na obnovu řízení dědictví po zůstaviteli, který zemřel za účinnosti dřívějších předpisů, nelze vycházet z ustanovení čl. II bod 2 zákona č. 263/1992 Sb. (dříve z ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb. nebo z ustanovení § 660 zákona č. 142/1950 Sb.) o použití dosavadních předpisů pro řízení o dědictví, nýbrž jen z ustanovení občanského soudního řádu o obnově řízení.

Výživné pro nezletilé dítě bydlící v České republice vůči otci žijícímu ve Slovenské republice určí soud zpravidla v českých korunách.

Je-li účastníku řízení nesprávně označenému v úvodní části rozsudku (např. v důsledku chyby v psaní) uložena ve výroku povinnost plnit, přičemž tento účastník je ve výroku uveden pouze procesním postavením ve sporu, musí výrok rozsudku, má-li být určitý a vykonatelný (§ 155 a § 161 o.s.ř.) nejen přesně a určitě vymezovat předmět plnění, ale zároveň musí i přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení.V takovém případě se oprava označení účastníka v úvodní části rozsudku týká i výroku rozsudku a musí být proto oprava provedena podle ustanovení § 164, věta druhá, o.s.ř., tedy vydáním opravného usnesení.