Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ve výrokové části rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle § 171 odst. 1 tr. ř., popř. § 188 odst. 1 písm. b) nebo § 222 odst. 2 tr. ř., musí být uveden také popis skutku, jehož se postoupení věci týká, a to tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným.

Zavedení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb. neznamenalo odnětí vlastnictví ve prospěch jiného subjektu. Nedošlo tu tedy k přechodu věcí na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb., popřípadě k převzetí věci státem.

Protože Ústavní soud je nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti (srov. hlava čtvrtá; čl. 83; čl. 87 Ústavy), jsou obecné soudy per analogiam vázány právním názorem Ústavního soudu taktéž dle § 226 o.s.ř.

Trestný čin zběhnutí podle § 282 odst. 1 tr. zák. je trestným činem trvajícím, který je páchán po celou dobu, kdy se pachatel svémocně vzdaluje v úmyslu vyhnout se vojenské službě. Místem spáchání je proto nejen místo, kde má vykonávat vojenskou službu, ale jsou to i všechna místa, kde se zdržoval v době, kdy se vojenské službě vyhýbal.

Jestliže pachatel, který neoprávněně získal platební kartu České spořitelny, tuto kartu také použije k vybrání peněz v bankovních automatech a způsobí tak škodu v úhrnné částce 18 000 Kč, naplňuje znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Jednočinný souběh těchto trestných činů přitom není vyloučen z důvodu vztahu subsidiarity ohrožovacího trestného činu vůči trestnému činu poruchovému. 

Zvýšené nebezpečí činu pro společnost vyplývající z páchání krádeží s použitím platebních karet bude zpravidla znamenat, že nebude v konkrétních případech připadat v úvahu vyloučení jednočinného souběhu uvedených trestných činů ani vzhledem k zvláštnímu průběhu skutkových okolností zakládajících stav tzv. faktické konzumpce, kdy by opatření platební karty bylo jen bezvýznamným prostředkem ke spáchání trestného činu krádeže.

Má-li být rekognice se svědkem použita jako důkaz v řízení před soudem, lze ji za podmínek ustanovení § 103 tr.ř., ve spojení s ustanovením § 93 odst. 2 tr.ř., provést před sdělením obvinění podle § 160 odst. 1 tr.ř. jedině za předpokladu, že jde o úkon neodkladný, popř. neopakovatelný ( § 160 odst. 2, 4 tr.ř.). Neopakovatelnost rekognice ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr.ř., tedy že ji nebude možno provést před soudem, může vyplývat i ze zvláštní povahy tohoto úkonu jako poznávacího procesu, jestliže ji bude nutno vykonat již předtím v přípravném řízení. I v takovém případě však odůvodňuje její provedení před zahájením trestního stíhání skutečnost, že je nelze zahájit proto, že osoba, která má být obviněna, není ještě známa, nebo jí dosud nebylo možno sdělit obvinění, anebo zahájení trestního stíhání bylo dočasně odloženo.

Byl-li odsouzenému uložen pravomocným rozsudkem peněžitý trest spolu s náhradním trestem odnětí svobody před 1. 9. 1995, postupuje soud při výkonu peněžitého trestu a rozhodování o tom, zda náhradní trest bude vykonán, podle ustanovení § 341 a násl. tr.ř., ve znění účinném do 31. 8. 1995, tedy i podle ustanovení o vymáhání peněžitého trestu.