Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozhodnutí o povolení obnovy řízení ( § 234 odst. 1 o. s. ř.) není ve smyslu ustanovení § 239 o. s. ř. rozhodnutím ve věci samé.

Nejvyšší soud není (s výjimkou věcí uvedených v § 250s odst. 2 o. s. ř.) funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Řízení o takovém podání soud zastaví.

Pro odnětí živého a mrtvého inventáře ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku*) je příznačné, že k němu došlo bez ohledu na vůli vlastníka. Okolnost, že byla dodatečně poskytnuta náhrada, má význam jen pro určení výše náhrady podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. 

*) Ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 195/1993 Sb. a ve znění nálezů Ústavního soudu č. 131/1994 Sb., č. 168/1995 Sb. a č. 29/1996 Sb. a ve znění zákona č. 30/1996 Sb.

Garáž pod povrchem pozemku je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (ve znění pozdějších předpisů), stavbou umístěnou na pozemku.

Právnická osoba dožadující se věcí (práv), jež jí (její právní předchůdkyni) měla být nesprávně (protizákonně) odňata státem, se nemůže dovolávat skutečností rozhodných jen z hlediska zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Zákonem “jehož má být použito při řešení věci” se ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a článku 95 odst. 2 Ústavy ČR rozumí pouze takový zákon, jehož odstranění (zrušení) Ústavním soudem ČR by ve svých důsledcích mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní). Oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných i aktů nezákonných platí presumpce jejich správnosti. Okolnost, že dílčí výměry o rozsahu znárodnění nebyly podepsány přímo ministrem, leč úředníky mu podřízenými, nezpůsobuje nicotnost těchto individuálních správních aktů, nýbrž jen jejich nezákonnost; tím není dotčeno hodnocení takového postupu jako “zjevně protiústavního”.

Oprávněná osoba nabývá vlastnického práva k nemovitostem, vydávaným podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dnem právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí ( § 9 odst. 2 citovaného zákona); o tom se v katastru nemovitostí pořídí zápis formou záznamu ( § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).

K nabytí vlastnictví k zemědělskému majetku přídělcem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. se nevyžadoval vklad do pozemkových knih.