Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K některým dalším otázkám určování výživného v peněžní jednotce (měně) státu, na jehož území má bydliště osoba povinná k plnění výživného, je-li nezletilý oprávněný z této vyživovací povinnosti československým občanem a má bydliště na území ČSSR. /1/

Přiznal-li soud v trestním řízení soudním poškozenému náhradu škody nižší částkou, než kterou poškozený uplatnil v tomto řízení, aniž poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 229 odst. 2 trestního řádu /1/), jde v této zbývající části nároku o věc nerozsouzenou a tuto část nároku lze uplatnit žalobou v občanském soudním řízení.

K niektorým ďalším otázkam uplatňovania ustanovení Zákoníka práce o zodpovednosti organizácie za škodu pri pracovných úrazoch a chorobách z povolania /1/

Uložilo-li soudní rozhodnutí provést určité práce a výkony (např. obnovit odtok vody strouhou na pozemku), potom lze soudní výkon tohoto rozhodnutí nařídit jen podle ustanovení § 350 o. s. ř., i když jde o práce a výkony na pozemku povinných. Doložil-li povinný zároveň s podáním odvolání proti usnesení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí, že svou povinnost vůči oprávněnému splnil dobrovolně, není to důvodem ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí zamítá, nýbrž k zastavení výkonu rozhodnutí usnesením soudu prvního stupně.

Uplatňuje-li pracovník žalobou nárok na náhradu mzdy (§ 61 a § 130 zák. práce) nižší částkou, než mu po právu náleží, je soud povinen jej poučit (§ 5 o. s. ř.) o možnosti upravit v tomto smyslu žalobní návrh. Bez poskytnutí tohoto poučení soud nesmí o žalobě rozhodovat a dovozovat, že tu nelze překročit návrh účastníka řízení a přisoudit více, než čeho se domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

Námietky proti rozhodnutiu rozhodcovskej komisie nemožno považovať za oneskorené, ak sa nedá zistiť, kedy bolo rozhodnutie rozhodcovskej komisie doručené tomu, kto námietky podal.

Účastník občanského soudního řízení, který navrhuje vyloučení soudce (soudců) z projednávání a rozhodování věci, musí ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétně skutečnosti, pro něž má za to, že je z projednávání a rozhodování vyloučen (§ 14 o. s. ř.). O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ust. § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat. Nebylo-li dosud způsobem a postupem, který je stanoven občanským soudním řádem, rozhodnuto o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, nejsou splněny podmínky řízení (§ 103 a § 104 o. s. ř.) k tomu, aby jiný soud než ten, který je příslušnému soudu nadřízen, rozhodoval o návrhu na vyloučení soudců soudů 1 a 2 stupně, příslušných k projednávání věci a k rozhodnutí o ní, a o návrhu na přikázání věci (ust. § 12 odst. 1 o. s. ř.).