Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2015, sp. zn. 21 Cdo 1997/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1997.2014.1
Datum: 26.02.2015 Sp. zn.: 21 Cdo 1997/2014 Nejvyšší soud
Datum: 26.02.2015 Sp. zn.: 21 Cdo 1997/2014 Nejvyšší soud
Datum: 26.02.2015 Sp. zn.: 21 Cdo 1428/2014 Nejvyšší soud
Datum: 27.11.2014 Sp. zn.: 29 NSCR 39/2014 Nejvyšší soud
Zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze "zástavní pohledávku" (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit "zástavní pohledávku" do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku.
Jestliže vady nebo neúplnost přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, které brání jejímu zařazení na seznam přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 1, věta druhá, insolvenčního zákona, v rozhodném znění), nebrání současně posouzení včasnosti přihlášky, takže lze uzavřít, že přihláška je opožděná, lze přihlášku pohledávky z tohoto důvodu odmítnout (§ 173 odst. 1, § 185 insolvenčního zákona), aniž by předtím bylo nutné odstraňovat vady přihlášky.
Datum: 26.08.2014 Sp. zn.: 29 Cdo 4340/2011 Nejvyšší soud
Datum: 29.05.2014 Sp. zn.: 21 Cdo 828/2014 Nejvyšší soud
Dohoda uzavřená mezi oprávněným jako zástavním věřitelem a osobní dlužnicí, v níž se věřitel zavázal v případě, že osobní dlužnice částečně uhradí pohledávku vymáhanou v jiném exekučním řízení, upustit od vymáhání zbývající části pohledávky vůči ní, a zároveň, že v budoucnu proti ní nezahájí další exekuční řízení pro tutéž pohledávku, a v níž účastníci této dohody konstatovali, že se netýká nároku oprávněného (zástavního věřitele) vůči zástavnímu dlužníku z titulu zástavního práva k zastaveným nemovitostem, není ve vztahu k povinnému jako zástavnímu dlužníkovi jen proto v rozporu s dobrými mravy.
Datum: 29.04.2014 Sp. zn.: 29 ICdo 14/2012 Nejvyšší soud
Rozhodne-li insolvenční soud o úpadku dlužníka na základě vyvratitelné domněnky o neschopnosti dlužníka platit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2 insolvenčního zákona, platí tato vyvratitelná domněnka i v dalších případech, kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona) nebo o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), popř. o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 insolvenčního zákona).
Datum: 27.08.2013 Sp. zn.: 21 Cdo 2041/2012 Nejvyšší soud