Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pre posúdenie otázky, či konanie páchatela je trestným činom alebo nie, je v zmysle § 3 odst. 2 tr. zák. rozhodujúcim hladiskom stupeň nebezpečnosti činu, ktorý musí súd zhodnotiť s prihliadnutím k všetkým okolnostiam konkrétneho prípadu a to vo vzájomnej ich súvislosti. Ak je podaná obžaloba na vojaka v zálohe pre trestný čin, ktorého sa dopustil pred skončením pomeru zakladajúceho právomoc vojenských súdov, resp. vojenskú disciplinárnu právomoc a súd pri predbežnom prejednaní obžaloby, prípadne na základe výsledkov hlavného pojednávania dôjde k záveru, že ide i previnenie, je povinný v zmysle § 188 odst. 1 písm. c) tr. por., resp. § 222 odst. 2, 3 tr. por. vec postúpiť príslušnému ludovému súdu, alebo národnému výboru a to aj v prípade, že poklesok vyšiel najavo pred skončením pomeru zakladajúceho vojenskú disciplinárnu právomoc. Pred rozhodnutím o postúpení veci musí však súd vždy zistiť, či v mieste bydliska obvineného, alebo na jeho pracovisku je ustanovený miestny ludový súd.

Ustanovenie § 3 odst. 4 tr. zák. vyžaduje hodnotiť konkrétny stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť. Takéto hodnotenie má podstatný význam. Uvedené ustanovenie treba považovať (§ 16 odst. 1 tr. zák.) za jedno z určujúcich hladísk, keď v novom zákone sa stáva zásadným určovatelom pre posúdenie trestnosti. Na rozdiel od ustanovenie § 116 tr. zák. 1950, kedy k naplneniu znakov tohto trest. činu postačovalo použitie hrozby násilia, vyžaduje nový tr. zákon k naplneniu znakov trestného činu násilia proti skupine obyvatelov a proti jednotlivcovi, (§ 197 písm. b) tr. zák.)aby došlo k vyhrožovaniu usmrtením, ublížením na zdraví alebo spôsobením škody velkého rozsahu zo strany páchatela s predom uváženým zámerom. Po zrušení rozsudku súdu prvého stupňa a vrátení veci tomuto súdu na nové prejednanie a rozhodnutie musí sa konať vždy hlavné pojednávanie znova. Nemožno preto v takom prípade nahražovať výsluch obžalovaného púhym oboznámením obsahu zápisnice o predošlom hlavnom pojednávaní.

K výkladu a použití § 16 odst. 1 tr. zák. Za účinnosti zákona č. 140/61 Sb. nelze svévolné opuštění práce považovat za trestný čin podle § 129, resp. § 130 tr. zák., pokud zaměstnanec sice poruší nebo nesplní svou důležitou povinnost plynoucí ze zaměstnání, avšak čin nemá za následek poruchu hospodářského provozu nebo hospodářské činnosti socialistické organizace ani takový činem nevznikla větší škoda. V případě, že podnik po odchodu obžalovaného normálně plnil plánované úkoly a potíže byly spojeny jen s tím, jak práci obžalovaného nahradit, nelze tyto těžkosti pokládat za poruchu v provozu nebo činnosti podniku. Jde pouze o provinění podle § 21 zák. č. 38/1961 Sb., resp. podle § 40 zák. č. 60/1961 Sb. Vytržení listů z občanského průkazu za účelem odstranění zápisu o navázání pracovního poměru zakládá trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 159 tr. zák. z r. 1950 nebo § 176 tr. zák.

Při uplatnění § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba posoudit každý trestný čin zvlášť z uvedených hledisek, přihlédnout ke všem ostatním ustanovením, která mají vliv na trestnost činu a učinit závěr, zda posouzení činu podle celého souboru ustanovení nového trestního zákona bude pro obžalovaného v souzeném případě příznivější. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba u každého trestného činu zkoumat, zda posouzení podle nového práva bude pro obžalovaného příznivější. V případě trestního stíhání pro závažný trestný čin se projednání provinění nebo přestupku před místním lidovým soudem nebo jiným orgánem jeví zpravidla nežádoucí, protože by nemohlo splnit výchovný účel. Lze proto použít analogie, ježto jde o použití ustanovení tr. řádu, a sice analogie § 223 odst. 2 (§ 177 odst. 2 písm. a) tr. ř. a zastavit trestní stíhání proto, že trest, k němuž může vést stíhání obžalovaného pro provinění nebo přestupek, je zcela bez významu vedle trestu, který pro trestný čin obžalovaného očekává.

Skutečnost, že pachatel je protispolečenský živel, nestačí k závěru, že se dopustil příživnictví podle § 203 tr. zák., i když se po kratší dobu živil příležitostným zaměstnáním a vyhýbal se zařazení do řádného pracovního poměru. Pokud skutek uvedený v obžalobě má znaky pouze provinění, a nejde o jednočinný souběh, nutno trestní stíhání pro tento skutek zastavit (podle analogie § 223 odst. 2, § 177 odst. 2 písm. a) tr. ř.), jestliže opatření, které by mohlo být uloženo vedle trestu uloženého soudem, je zcela bez významu.