Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu § 31 insolvenčního zákona.

Uzná-li osobní dlužník vůči svému věřiteli co do důvodu a výše již promlčenou zajištěnou pohledávku, nemá to bez dalšího za následek uznání promlčeného zástavního práva, které pohledávku zajišťuje.

Lze-li rozhodnutí odvolacího soudu napadnout dovoláním, a to i tehdy, je-li přípustnost dovolání posuzována podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., není odvolací soud soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, ve smyslu článku 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.V takovém případě není odvolací soud povinen, vyvstane-li před ním otázka výkladu či platnosti předpisu práva Evropské unie, se s takovou otázkou obrátit na Soudní dvůr; tím není dotčena možnost odvolacího soudu tak učinit (článek 267 odst. 1, odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie).

O překážku věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) jde i v případě, kdy je žaloba o zaplacení téže směnky směřující proti témuž žalovanému podána soudním exekutorem v rámci provádění exekuce přikázáním pohledávky povinného a následně správcem konkursní podstaty povinného.

Uzavře-li statutární orgán organizační jednotky občanského sdružení jejím jménem zástavní smlouvu, aniž by si opatřil podle stanov potřebný předchozí souhlas jiného orgánu občanského sdružení, odpovídá občanskému sdružení za škodu, kterou mu tímto jednáním způsobil. Na platnost úkonu učiněného jménem organizační jednotky občanského sdružení však překročení tohoto vnitřního omezení žádný vliv nemá.

Namítá-li v soudním řízení jeho účastník, proti němuž byl vydán cizí rozhodčí nález, že neměl možnost se v rozhodčím řízení bránit, může soud v režimu Úmluvy ze dne 6. listopadu 1959 o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (uveřejněné pod číslem 74/1959 Sb.) tento rozhodčí nález uznat (vycházet z něj) pouze tehdy, vypořádá-li se s uvedenou námitkou (článek V odst. 1 písm. b/ úmluvy).

Ze znění § 43 odst. 4 tr. zákoníku, že se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, vyplývá, že je vyloučeno nejen vlastní uložení souhrnného trestu, ale také upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku.