Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I v případě že se pohledávka zajištěná zajišťovacím postoupením pohledávky stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty pohledávku postoupenou zajištěnému věřiteli do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce; postup podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění). Jestliže pozdější úpadce jako postupitel oznámil dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (zajištěnému věřiteli) a dlužník proto nemá vůči postupníku k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, pak se dlužník postoupené pohledávky do doby, než mu správce konkursní podstaty postupitele oznámí, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek postupitele již má (vzhledem k režimu § 28 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007) poskytnout plnění do konkursní podstaty, nebo do doby, než se o tom prokazatelně dozví jinak, zprostí povinnosti k úhradě postoupené pohledávky i tím, že ji zaplatí postupníku (věřiteli zajištěnému zajišťovacím postoupením pohledávky). Zajištěný věřitel (postupník) však není oprávněn si částku, kterou na úhradu zajištěné pohledávky takto obdržel, ponechat a je povinen ji vydat (vrátit) do konkursní podstaty úpadce (postupitele). Pohledávku zajištěnou zajišťovacím postoupením pohledávky, která takovým „plněním“ nezanikla, pak v případě, že ji chce za trvání konkursu uspokojit z takového zajištění, musí zajištěný věřitel přihlásit do konkursu vedeného na majetek úpadce podle § 20 a násl. uvedeného zákona a v přihlášce musí uplatnit právo na oddělené uspokojení ze zajišťovacího postoupení pohledávky.

Úpadce, který tvrdí, že správce jeho konkursní podstaty způsobil škodu na majetku konkursní podstaty, je i za trvání konkursu věcně legitimován k podání žaloby na náhradu škody proti správci konkursní podstaty. K projednání takového sporu je v prvním stupni věcně příslušný krajský soud podle § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2007. Vznik škody způsobené na majetku konkursní podstaty správcem konkursní podstaty ztrátou, zničením nebo jiným znehodnocením majetku podstaty v důsledku toho, že správce konkursní podstaty porušil povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, není vázán na vydání rozvrhového usnesení.

Součástí rodičovské zodpovědnosti tak, jak je vymezena v ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., není vyživovací povinnost rodiče k dítěti. Tato povinnost vyplývá ze samé podstaty právního vztahu rodičovství. Neplnění vyživovací povinnosti rodičem, byť je lze považovat za soustavné a dlouhodobé, se do oblastí výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti podle § 31 odst. 1 zákona o rodině nemusí negativně promítat; za situace existujícího vzájemného citového vztahu mezi nezletilým dítětem a rodičem, jejich kontaktů a zájmu rodiče o dítě, proto není v zájmu nezletilého, aby rodič byl rodičovské zodpovědnosti zbaven (§ 44 odst. 3 cit. zákona) či aby jeho rodičovská zodpovědnost byla omezena (§ 44 odst. 2 cit. zákona).

Peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar.

Odstranila-li obec ze svého pozemku zařízení staveniště za stavebníka, který tuto povinnost podle stavebního zákona nesplnil, nemá vůči němu nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 454 obč. zák.); náhradu nákladů odstraňovacích prací může za splnění podmínek § 420 obč. zák. uplatnit z titulu náhrady škody.

Pravomocný odsuzující rozsudek vytváří zákonnou překážku, pro kterou není možno pachatele pro týž skutek postavit před soud (překážka ne bis in idem), a proto se dnem právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku promlčecí doba staví, což znamená, že od právní moci takového rozsudku promlčecí doba neběží a po jeho případném zrušení pokračuje (srov. § 139 tr. zákoníku). 

Dojde-li proto na návrh odsouzeného podle § 306a odst. 2 tr. ř. ke zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.), doba od právní moci odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.) do vyhlášení rozhodnutí o jeho zrušení postupem podle § 306a odst. 2 tr. ř. se do promlčecí doby nezapočítává, neboť pachatele nebylo možno postavit před soud pro zákonnou překážku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spočívající v překážce ne bis in idem [srov. § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.].

Zákonný znak trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (resp. podle § 250 odst. 1 tr. zák.) spočívající v „uvedení jiného v omyl“ nebo ve „využití omylu jiného“ může naplnit i pachatel, který v řízení o dědictví úmyslně uvede nepravdivé údaje o tom, že je dědicem, nebo o výši svého dědického nároku, a to s cílem obohatit se z majetku zůstavitele ke škodě jiného (skutečného) dědice.