Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.08.2015, sp. zn. 18 Co 210/2015, ECLI:CZ:MSPH:2015:18.CO.210.2015.1
Datum: 24.08.2015 Sp. zn.: 18 Co 210/2015 Městský soud v Praze
Datum: 24.08.2015 Sp. zn.: 18 Co 210/2015 Městský soud v Praze
Datum: 28.04.2015 Sp. zn.: 30 Cdo 4511/2014 Nejvyšší soud
Datum: 16.02.2015 Sp. zn.: 29 ICdo 7/2015 Nejvyšší soud
Datum: 19.11.2014 Sp. zn.: 24 Co 412/2014 Krajský soud v Hradci Králové
Datum: 12.11.2014 Sp. zn.: 31 Nd 316/2013 Nejvyšší soud
Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit.
Pravomoc českých soudů v řízení o soudní úschově mohla být založena i podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., ve spojení s § 86 odst. 1 o. s. ř., byl-li příjemcem ze soudní úschovy český občan.
Datum: 25.06.2014 Sp. zn.: 23 Cdo 1341/2012 Nejvyšší soud
Soud má v občanském soudním řízení pravomoc rozhodovat o následcích porušení povinnosti oznámit státní podporu Evropské komisi. Evropská komise je oprávněna rozhodovat v řízení o slučitelnosti státní podpory s článkem 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, resp. s článkem 107 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Datum: 26.02.2014 Sp. zn.: 30 Cdo 2554/2013 Nejvyšší soud
Řízení zahájené dříve u jiného soudu členského státu EU ve věci rodičovské zodpovědnosti, v němž bylo vydáno pouze opatření podle ustanovení čl. 20 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel II bis) nezakládá překážku věci zahájené ve smyslu ustanovení čl. 19 odst. 2 nařízení Brusel II bis k řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti zahájené později u českého soudu.