Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení.

Odměna za zastupování insolvenčního správce u něj zaměstnaným advokátem nenáleží mezi náklady incidenčního sporu ve smyslu § 137 o. s. ř.

Advokátu, který byl podle § 191b odst. 2 o.s.ř. ustanoven opatrovníkem účastníka řízení, náleží odměna za úkon právní služby převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů i tehdy, jestliže neprovedl první poradu s klientem, protože tomu bránily závažné okolnosti, zejména zdravotní stav klienta.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o výživné se sazba odměny advokáta určuje podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Advokát (komerční právník) je oprávněn požadovat za právní pomoc poskytnutou klientovi ( § 20 odst. 1 zákona č. 128/1990 Sb. a § 14 odst. 1 zákona č. 209/1990 Sb.) odměnu včetně částky vynaložené advokátem (komerčním právníkem) v souvislosti s pobíráním této odměny na zaplacení daně z přidané hodnoty (podle zákona č. 588/1992 Sb.). Za náklady řízení ve smyslu ustanovení § 137 o. s. ř. nelze považovat náklady advokáta (komerčního právníka), zastupujícího účastníka občanského soudního řízení, které uvedení zástupci vynakládají na úhradu daně z přidané hodnoty. Ani při ustanovení zástupce účastníku občanského soudního řízení podle ustanovení § 30 o. s. ř., je-li tímto zástupcem ustanoven advokát (komerční právník), jenž je plátcem daně z přidané hodnoty podle ustanovení § 5 zákona č. 588/1992 Sb., nelze v občanském soudním řízení přiznat tomuto zástupci v rámci uplatněného nároku na odměnu a na náhradu hotových výloh (srov. i § 149 odst. 2 o. s. ř.) částku příslušející na zaplacení daně z přidané hodnoty z odměny podle advokátního tarifu (vycházejícího z ustanovení vyhlášky č. 270/1990 Sb.).

Použití osobního motorového vozidla advokátem při poskytování právní pomoci v místech, která nejsou sídlem advokátní kanceláře, je třeba považovat za účelně vynaložené cestovní výdaje ( § 18 písm. a/ vyhlášky č. 270/1990 Sb.).

Směřuje-li odvolání pouze proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je pro účely odměny advokáta hodnotou věci částka náhrady nákladů řízení, proti níž směřuje dovolání, a nikoli hodnota předmětu řízení ve věci samé (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 270/1990 Sb.).