Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Dohoda, kterou se zaměstnavatel zavázal poskytnout zaměstnanci plnění (například jednorázovou odměnu stanovenou násobkem jeho měsíční nebo roční mzdy) v souvislosti s ukončením výkonu funkce, do níž byl jmenován nebo zvolen, je pro rozpor se zákonem neplatná. Odstupné může být takovému zaměstnanci poskytnuto jen tehdy, jestliže došlo ke skončení pracovního poměru výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů a jestliže byl z funkce odvolán v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny.

Zaměstnavatel má nárok, aby mu uvolněný zaměstnanec vrátil poskytnuté odstupné nebo jeho poměrnou část ( § 5 zákona č. 195/1991 Sb., nyní § 60b zák. práce), jestliže u něj opět začal před uplynutím doby určené podle výše poskytnutého odstupného pracovat v některém z pracovněprávních vztahů (v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) a jestliže mu podle smlouvy (dohody, popřípadě vnitřního předpisu organizace) přísluší za vykonanou práci (provedený pracovní úkol) mzda nebo odměna, která činí - bez ohledu na sjednaný rozsah pracovního úvazku - nejméně částku rovnající se minimální mzdě, kterou právní předpisy (kolektivní smlouva) stanoví pro týdenní pracovní dobu v délce 42,5 hodiny, nebo právními předpisy (kolektivní smlouvou) stanovené minimální (nekrácené) měsíční mzdě.

Došlo-li k rozvázání pracovního poměru dohodou v souvislosti s organizačními změnami, měl pracovník nárok na odstupné podle ustanovení § 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb. a ve znění zákona č. 162/1990 Sb., jestliže se s organizací na poskytnutí této formy hmotného zabezpečení dohodl.

Pro vznik nároku pracovníka na odstupné podle ustanovení § 5 odst.1 až 3 vyhlášky č.19/1991 Sb. jsou rozhodné okolnosti, které nastaly v době, v níž byl pracovník, který se stal vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci v důsledku výkonu této práce nebo který dosáhl nejvyšší přípustné expozice, převeden na jinou vhodnou práci, popřípadě v době, v níž došlo z tohoto důvodu k rozvázání jeho pracovního poměru. Odstupné podle ustanovení § 5 odst.4 vyhlášky č.19/1991 Sb. přísluší pracovníku, jemuž byl z důvodů uvedených v ustanovení § 1 této vyhlášky přiznán invalidní důchod. Jde o samostatný nárok, který náleží nezávisle na tom, zda pracovníku bylo poskytnuto odstupné podle ustanovení § 5 odst.1 až 3 vyhlášky č.19/1991 Sb.

Odstupné, poskytované organizací pracovníkům uvolněným ve smyslu ustanovení § 3 zákona č.195/1991 Sb. při skončení pracovního poměru, je jednorázovým příspěvkem, který nemá povahu mzdy ani náhrady mzdy. Odstupné nelze zahrnout do hrubého výdělku, z nehož se vypočítává důchod (§ 12 odst. 2 zákona č.100/1988 Sb. a § 11 vyhlášky č.149/1988 Sb.); nejde tu o mzdové vyrovnání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm.a) bod 4 vyhlášky č.149/1988 Sb.

Pro vznik nároku na odstupné podle ustanovení § 7 dříve platné vyhlášky č. 102/1987 Sb. (zrušené vyhláškou č. 19/1991 Sb.) byly rozhodné skutečnosti, které nastaly v době, v níž se pracovník stal trvale nezpůsobilým k výkonu práce a nikoli v době, kdy již byl pracovník uvolněn pro výkon jiné práce (převeden na jinou práci).