Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozhodne-li předseda senátu, že poškození mohou svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, pak v případě, že chtějí svá práva v tomto řízení vykonávat, musí si společného zmocněnce zvolit sami. Nejde proto o ustanovení zmocněnce poškozeného ve smyslu § 51a tr. ř. a stát není povinen hradit náklady zmocněnce podle § 151 tr. ř.

I. Rozhodnutí o povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ( § 154, § 155 odst. 1 tr. ř.) může učinit pouze předseda senátu soudu prvního stupně, ne však justiční čekatel, soudní tajemník nebo vyšší soudní úředník. II. Ustanovení § 15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb., se vztahuje pouze na mimosmluvní odměnu za úkony právních služeb, které poskytl advokát jako ustanovený obhájce v trestním řízení, ne však na odměnu zmocněnce poškozeného za úkony provedené po dni 1. 10. 1997.

Hradí-li stát náklady obhajoby v řízení podle zák.č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci (§ 19 odst. 3 písm.b)cit.zákona), není rozhodné, zda právní pomoc vykonával zvolený obhájce nebo ustanovený obhájce. Ustanovení § 19 odst.3 písm.b)zák. o soudní rehabilitaci je speciální normou k ustanovení § 151 odst.2 tr.řádu pojednávající o náhradě odměny a hotových nákladů pouze ustanoveného obhájce.

K rozhodování v adhézním řízení o náhradě nákladů spojených s pohřbem poškozeného.

Náklady nutné k provedení mimořádné inventury k zjištění výše škody způsobené vloupáním do prodejny jsou náklady potřebné k účelném uplatnění nároku poškozené socialistické organizace v trestním řízení ve smyslu § 154 tr. ř. a odsouzený je povinen je nahradit.

Povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby vzniká teprve tím, že obviněný byl pravomocně uznán vinným (§ 152 odst. 1 písm. a) tr. ř.), nikoliv dnem propuštění obviněného z vazby. Tato povinnost není dotčena tím, že skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, byl v rozsudku kvalifikován jinak než v usnesení o vznešení obvinění a v obžalobě, tedy ani tím, že obviněný byl uznán vinným mírnějším trestným činem, za který by nebyl vzat do vazby, kdyby bylo pro tento trestný čin od počátku vedeno trestní stíhání.

Ustanovenie § 9 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 25/1977 Zb. obmedzuje len orgány príslušné na rozhodovanie o výške trov výkonu väzby (§ 10 odst. 1 cit. vyhl.) požadovať úhradu trov výkonu väzby aj za dobu, o ktorú väzba presahuje deväťdesiat kalendárnych dní. Toto ustanovenie vyhlášky nemá preto vplyv na povinnosť súdu konkretizovať vo výroku rozhodnutia vydaného podla § 155 odst. 1 Tr. por. o povinnosti na náhradu trov spojených s výkonom väzby (§ 152 odst. 1 písm. a/ Tr. por.) dlžku skutočne vykonanej väzby.