Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V případě, kdy v řízení o předání k výkonu trestu odnětí svobody do jiného členského státu Evropské unie vyžádaná osoba namítá, že byla odsouzena pouze k podmíněnému trestu odnětí svobody a nebylo jí doručeno rozhodnutí o jeho přeměně na trest odnětí svobody nepodmíněný, musí soud opatřit podklady pro závěr, že je uvedené rozhodnutí pravomocné a dále že nebylo vydáno v nepřítomnosti vydávané osoby, takže není důvod podmínit předání možností předávaného požádat o obnovu tohoto vykonávacího řízení ve smyslu § 411 odst. 8 tr. ř.

V řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie (§ 408 a násl. tr. ř.) není soud oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí orgánu jiného členského státu. Zkoumá pouze splnění zákonných podmínek pro rozhodnutí o předání vyžádané osoby.

I. Souhlas vyžádané osoby s předáním do jiného členského státu Evropské unie podle § 413 odst. 1 tr. ř. je účinný jen za předpokladu, že v době jeho udělení byly vyžádané osobě, jakož i krajskému soudu, známy údaje o trestné činnosti, pro níž byl vydán evropský zatýkací rozkaz, v rozsahu nutném pro rozhodnutí soudu o předání. II. Pokud jde o předání občana České republiky do jiného členského státu Evropské unie, musí poučení o zákonných důsledcích souhlasu s předáním vyžádané osoby (§ 413 odst. 2 tr. ř.) obsahovat také informaci o nemožnosti podmínit předání výhradou jeho návratu do vlasti k výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření, pokud by mu byly ve vyžadujícím státě uloženy.

Z ustanovení § 409 odst. 3 písm. e) tr. ř., podle něhož státní zástupce ukončí předběžné šetření, jestliže se vyžádaná osoba nezdržuje na území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo, vyplývá, že předpokladem rozhodnutí o předání do jiného členského státu Evropské unie je spolehlivé zjištění, že vyžádaná osoba se nachází na území České republiky a místo jejího pobytu je známo.

Z hlediska posouzení, zda jde o trestný čin spáchaný na území České republiky, je v řízení o předání do jiného členského státu Evropské Unie rozhodující obsah evropského zatýkacího rozkazu, který vydal orgán vyžadujícího státu, neboť jen v tomto rozsahu může soud rozhodovat o povolení předání. Ve vztahu k pokračování v trestné činnosti (§ 89 odst. 3 tr. zák.), pokud byl některý dílčí útok spáchán na území České republiky a jiný byl spáchán v cizině (tj. na území vyžadujícího státu), a jestliže předmětem evropského zatýkacího rozkazu není žádný dílčí útok pokračujícího trestného činu spáchaný na území České republiky, nelze trestní řízení vedená v České republice a ve vyžadujícím státě považovat za řízení o jednom a tomtéž činu ve smyslu ustanovení § 411 odst. 6 písm. d) tr. ř. a zamítnout proto předání vyžádané osoby. Vzhledem k § 11 odst. 2 tr. ř. (per analogiam) a § 12 odst. 2 tr. ř. jde totiž o řízení ohledně samostatných skutků (činů), tedy po samostatná řízení.

Jde-li o předání vyžádané osoby pro trestné činy, u kterých soud nezjišťuje, zda jde o čin trestný podle práva České republiky (§ 412 odst. 1, 2 tr. ř.), není soud oprávněn ani zkoumat otázku promlčení takového činu na území České republiky.