Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

1. V případě, že proti obviněnému jest vzneseno obvinění z více trestných činů, na něž stanoví zákon tresty odnětí svobody, jichž horní hranice nepřevyšuje pět let, i když na dva nebo více z nich stanoví trest s horní hranicí pěti let, nemusí mít obviněný z tohoto důvodu obligatorně obhájce ani ve stadiu vyšetřování (§ 181 tr. ř.), ani před soudem pro případ přijetí obžaloby pro takové trestné činy (§ 217 odst. 3 tr. ř.).

2. Jestliže je podána na obviněného obžaloba pro skutky, které obžaloba označuje jako trestné činy, na které zákon stanoví tresty odnětí svobody, jichž horní hranice nepřevyšuje dvě léta, i když dva nebo více z nich jsou ohroženy trestem s horní hranicí dvou let, není nutno z tohoto důvodu obžalobu u soudu předběžně projednat [§ 196 odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Směrnice o nutnosti přísného postihu pachatelů rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví z řad třídních nepřátel, recidivistů, deklasovaných živlů, překupníků, přechovávačů, spekulantů, osob, které rozkrádají, ač jsou svým zaměstnáním povolány střežit socialistické vlastnictví, jakož i osob, které k rozkrádání zneužívají svého postavení veřejného činitele.

"Soustavným pácháním takových trestných činů" ve smyslu § 76 odst. 4 tr. zák. nerozumí se pouze to, že pachatel hodlá páchat majetkové trestné činy v budoucnu, aby si jimi opatřoval zdroj příjmů. Soustavné páchání takových trestných činů znamená i to, že trestný čin, za který je pachatel právě souzen a jímž si opatřoval zdroj příjmů, je jedním z článků, byť i posledním, v řadě útoků naplňujících znaky takových trestných činů spáchaných týmž pachatelem. Při tom je nerozhodné, zda tuto řadu útoků tvoří pokračování v témže trestném činu, opakování trestných činů téhož druhu, či zda pro tyto činy byl již pachatel uznán vinným nebo odsouzen.

Soud může podle § 346 odst. 2 tr. ř. opětovně přerušit výkon trestu nejdéle na patnáct dní z důvodů v tomto ustanovení uvedených jen tehdy, jestliže mezi přerušením předcházejícím a dalším přerušením byl trest po nějaký čas vykonáván.

Aby šlo o dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu, musí pachatel, který se o trestný čin pokusil, vědět, že čin může dokonat, avšak z vlastního dobrovolného rozhodnutí čin dokonat již nechce. Toto jeho rozhodnutí nesmí býti ovlivněno překážkami, které by mu bránily čin dokonat nebo dále pokračovat v původně zamýšleném útoku.

Skutečnost, že existuje překážka bránící dokonat čin, nevylučuje ještě sama o sobě dobrovolnost ve smyslu § 5 odst. 3 tr. zák., mohl-li pachatel tuto překážku bez větších obtíží překonat.

Jestliže pachatel v úmyslu spáchat jiný trestný čin, nenaplní všechny jeho znaky, avšak dokoná znaky trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. obsažené v znacích jiného trestného činu, dopustí se pokusu tohoto jiného trestného činu, pokud není trestný čin omezování osobní svobody přísněji trestný. Nejde tu tedy o souběh trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a pokus dalšího trestného činu.

Těžší následek podle 229 odst. 3 tr. zák., jímž je těžká újma na zdraví nebo smrt, způsobený trestným činem omezování osobní svobody podle § 229 odst. 1 tr. zák., přichází v úvahu tenkrát, byl-li způsoben jen z nedbalosti.

K poměru trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a trestných činů znásilnění podle § 8 tr. zák., pokusu znásilnění podle § 5 odst. 1, § 238 tr. zák., (úmyslného) ublížení na zdraví nebo smrt podle § 219 odst 1, 3 nebo 4, § 220 odst. 1, 2 anebo trestného činu vraždy podle § 216 tr. zák.

U spolčenia k trestnému činu, keď zostalo iba na spolčení a trestný čin ešte nebol realizovaný, zamedzenie alebo napravenie škodlivého následku trestného činu z hľadiska ustanovenia § 64 ods. 1 písm. b) tr. zák. o účinnej ľútosti záleží v tom, že páchateľ urobí všetko, aby účastníci spolčenia upustili od trestnej činnosti, ku ktorej sa spolčili.

Skutočnosť, že zostalo iba pri spolčení páchateľov smerujúcemu na zničenie alebo rozvrátenie ľudovodemokratického štátneho zriadenia alebo spoločenského poriadku republiky (§ 78 ods. 2 tr. zák.), nemení nič na kvalifikácii dokonaného velezradného spolčenia a nemôže preto byť posudzované iba ako podvrátenie republiky podľa § 79a tr. zák. (alebo ako združovanie proti republike podľa §§ 79 alebo 80 tr. zák. v znení pred novelou). Keby došlo k uskutočneniu akcií plánovaných pri velezradnom spolčení, neišlo by už iba o velezradné spolčenie, ale o trestný čin velezrady podľa prvého odsedku § 78 tr. zák.

Nejde o dobrovoľné oznámenie v zmysle § 64 ods. 1 písm. b) tr. zák., keďže páchateľ urobí o trestnom čine oznámenie až pri svojom výsluchu v prípravnom konaní, aj keď páchateľ predtým mal v úmysle trestný čin bezpečnostnému orgánu alebo prokárutorovi oznámiť, medzi časom však došlo k jeho stíhaniu.

Pre posúdenie otázky, či obžalovaný sa dopustil trestného činu poškodzovania majetku v socialistickom vlastníctve podľa § 246 tr. zák. tým, že ako vodič motorového vozidla sa svojou nedbanlivosťou stretol s iným motorovým vozidlem v socialistickom vlastníctve, na ktorom tým spôsobil škodu nie nepatrnú, je treba zistiť zavinenie obžalovaného aj čo sa týka skutočnosti, že poškodené vozidlo bolo majetkom v socialistickom vlastníctve (teda treba zistiť, či obvinený vedel, že môže svojím konaním spôsobiť škodu nie nepatrnú práve na motorovom vozidle v socialistickom vlastníctve, ale bez primeraných dôvodov sa spoliehal, že takú škodu nespôsobí, alebo to nevedel, hoci o tom vzhľadom na okolnosti a na svoje osobné pomery vedieť mohol).

Za trestný čin menšieho významu v zmysle § 17a tr. zák. je možno prehlásiť iba trestný čin malého stupňa nebezpečnosti pre spoločnosť. Pre posúdenie, či ide o taký čin, nie je rozhodujúca iba malá škoda ním spôsobená, ale treba prihliadnuť na všetky okolnosti majúce podľa § 19 tr. zák. vplyv na stupeň nebezpečnosti trestného činu pre spoločnosť.