Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zamestnanec, ktorému bolo navrhnuté ústavné ošetrovanie alebo kúpelná liečba, nesmie byť predčasne prepustený z dôvodu ďalej trvajúcej neschopnosti k práci alebo tohto liečenia a ani mu nesmie byť daná výpoveď, a to v čase podania návrhu (doporučenia ošetrujúceho lekára) až do času, kedy bolo liečenie absolvované alebo kedy bolo rozhodnuté, že sa toto liečenie nepovoluje alebo povolené neposkytne.

Premlčanie nároku na náhradu škody za väzbu a nároku na majetkovú škodu, ktorá bola utrpená v súvislosti s väzbou.

K výkladu pojmu osoby odkázané výživou na usmrceného podle § 10 odst. 4 zák. č. 150/1961 Sb. Jde-li o náhradu škody, za niž odpovídá provozovatel letadla, platí o omezení jejího rozsahu ustanovení tzv. Varšavské úmluvy (úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, vyhlášená pod č. 15/1935 Sb.).

Pokud odsouzený způsobil trestným činem, jehož se dopustil, z nedbalosti škodu v souvislosti s plněním povinnosti člena JZD, třetí osobě a KOR, nemohou tito poškození uplatňovat nárok na náhradu škody vůči třetí osobě, nýbrž pouze vůči JZD, které v plném rozsahu odpovídá za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání škůdce (§ 20 a násl. zák. č. 49/1959 Sb.). Třetí osoba může svůj nárok uplatnit pouze vůči JZD a toto pak proti svému členu podle zásad zákona č. 49/1959 Sb. V případě, že poškozený uplatňuje v trestním řízení nárok na náhradu škody, kterou proti škůdci, tj. obžalovanému, uplatňovat nemůže, má ho soud poučit a setrvá-li na svém návrhu na přiznání náhrady škody i přes poučení soudu, musí soud vyslovit podle analogie § 44 odst. 3, § 206 odst. 4, tr. ř. usnesením, že se nepřipouští uplatňování nároku na náhradu škody v trestním řízení. V rozsudku pak o nároku na náhradu škody nerozhoduje, a to ani odkázáním poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem.

Ustanovení § 64 odst. 3 tr. zák. nevyžaduje, aby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák., jímž soud vyslovil, že se vykonává zbytek trestu u podmíněně propuštěného (nebo odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti) bylo učiněno pravomocně do roka od uplynutí zkušební doby, aby neplatila zákonná právní domněnka, že trest byl vykonán dnem, když došlo k podmíněnému propuštění (nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti). Důvodem pro ponechání podmíněného propuštění v platnosti nemohou být ani tíživé vyživovací povinnosti stěžovatelky, zejména, když jedním z trestných činů, pro které byl ve zkušební době odsouzen, byl právě trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., spáchaný tím, že na výživné svých nezletilých dětí vůbec nic neplatil a že exekučnímu vymáhání výživného se vyhýbal neustálým měněním zaměstnání i pobytu.

K otázce snížení prémií (§ 8 odst. 3 vyhl. č. 134/1958 Ú. l.).

K zajištění zdárné výchovy dětí zjedná si soud bezpečný poklad pro hodnocení osobních, povahových a charakterových vlastností rodičů, a to také v součinnosti se společenskými organizacemi, zejména pak s občanskými výbory.