Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odměna za práci přesčas přísluší pracovníku v případě, že vykonává práci, která odpovídá druhu prací sjednaných v pracovní smlouvě. Jestliže však pracovník vykonává práce, které jsou pracemi mimo rámec jeho pracovní činnosti odpovídající pracovní smlouvě, pak jde o vedlejší činnost; za tuto práci mu nepřísluší odměna jako za práci přesčas, nýbrž odměna podle zvláštních předpisů upravujících odměnu za vedlejší činnost (srov. výnos MVO č. 10/1959 Věstníku MVO).

Lhůta k zániku práva na náhradu škody vzešlé z vady v případě, že nedošlo k sepsání zápisu nebo k odeslání reklamace (§ 83 odst. 2 písm. b) zák. č. 69/1958 Sb.), začíná běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro sepsání zápisu nebo reklamaci vad plnění (tj. po uplynutí lhůty jednoho měsíce u zjevných vad a 6 měsíců u skrytých vad, a to od splnění dodávky, popř. od dopravení výrobků do místa určení, pokud by ovšem reklamační lhůty se neprodloužily ve smyslu § 133 odst. 2 cit. zák.). Přitom nerozhoduje, z jakého důvodu k sepsání předepsaného zápisu nebo k odeslání reklamace oprávněnou organizací nedošlo.

Uložení trestu zákazu řízení mot. vozidel (§ 49 odst. 1 tr. zák.) nebrání skutečnost, že obžalovaný nemá řidičský průkaz. Pokud oprávnění k řízení mot. vozidel již získal, je nutné po dobu rozsudkem stanovenou, mu je odebrat a pokud je dosud nevlastní, je účelem tohoto trestu, aby je ve stanovené době příslušné orgány nevydávaly. Pravomocný výrok rozsudku je závazný pro všechny státní orgány a organizace. V důsledku toho nemohou příslušné orgány dát odsouzenému oprávnění k činnosti, která byla pravomocným rozsudkem zakázána, pokud doba zákazu trvá. Vzhledem k účelu trestu (§ 23 tr. zák.) je soud povinen se zřetelem k příslušným ust. tr. zák. uložit každému pachateli tr. činu takové tresty, aby byl splněn požadavek zákona. Ust. § 65 vyhlášky min. vnitra č. 145/56 Ú. l. je určeno především pro případy mimosoudního vyřízení věci a soud proto nemůže spoléhat na to, že orgán DI obžalovanému v řízení mot. vozidel dle vlastního uvážení zabrání.

Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. Při ukládání trestu obžalovanému, u něhož přijal soud záruku společenské organizace za jeho nápravu, nutno tuto záruku vztahovat na celé potrestání a nikoliv jen na některý druh trestu. Vedle trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel u řidiče z povolání nelze uložit trest nápravného opatření beze změny zaměstnání.

Odpovědným pracovníkem ve smyslu ustanovení § 126 tr. zák. je nutno rozumět pracovníka v takové funkci, ve které vyhotovuje výkazy a hlášení o závažných skutečnostech, týkajících se určitého úseku národního hospodářství, přičemž tyto výkazy slouží k řízení, plánování a kontrole nár. hospodářství. Odpovědnou funkcí je nutno rozumět nejen funkci v hospodářství, ale i funkci ve státním aparátu. Odpovědným pracovníkem není pracovník, pokud vyhotovuje výkazy a hlášení, která se týkají pouze jeho osobního pracovního výkonu nebo prostředků, ev. výrobních nástrojů, za které na svém pracovišti osobně odpovídá.

K přísnější kvalifikaci svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 věta druhá tr. zák. nestačí, že jednotka, k níž obviněný přísluší, plní zvlášť důležité úkoly, nýbrž je třeba, aby se obviněný na plnění těchto úkolů podílel, byť jen tím, že je předpokládána jeho aktivní účast v jednotce v případě potřeby.

I. Omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. mohou směřovat pouze k tomu, aby se podmíněně odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, případně, aby takové jednání omezil. Takováto omezení proto nesmí mít takovou povahu, že se jimi v podstatě nahrazuje trest zákazu činnosti. Zákon sice blíže tato omezení nestanoví, avšak tak jako je na jedné straně zřejmé, že taková omezení nesmějí záležet v tom, aby podmíněně odsouzený něco konal (s jednou výjimkou náhrady škody), nelze na druhé straně vyslovit zákaz nějakého konání absolutně. Při úvahách o tom, jaká omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. mají být pachateli trestného činu uložena, musí soud mít na zřeteli též, aby uložená omezení bylo možno kontrolovat nejen soudem, ale i společenskými organizacemi, orgány národního výboru, orgány bezpečnosti, občany apod.