Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže odvolací soud ve vazební věci, v níž trvají důvody vazby, zruší napadené rozhodnutí a věc vrátí soudu prvního stupně, popř. prokurátorovi a obviněný nepožádal o propuštění na svobodu nebo prokurátor nenavrhl propuštění obviněného z vazby, nerozhoduje o dalším trvání vazby. V odůvodnění svého rozhodnutí ve věci samé však stručně a jasně vyloží, z jakých důvodů dospěl k závěru, že důvody vazby trvají. Rozhodne však samostatným výrokem, jestliže shledá, že oproti předcházejícímu stavu se změnily důvody vazby.

Povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby vzniká teprve tím, že obviněný byl pravomocně uznán vinným (§ 152 odst. 1 písm. a) tr. ř.), nikoliv dnem propuštění obviněného z vazby. Tato povinnost není dotčena tím, že skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, byl v rozsudku kvalifikován jinak než v usnesení o vznešení obvinění a v obžalobě, tedy ani tím, že obviněný byl uznán vinným mírnějším trestným činem, za který by nebyl vzat do vazby, kdyby bylo pro tento trestný čin od počátku vedeno trestní stíhání.

O trestní řízení vedené ve vazbě ve smyslu § 38 odst. 1 tr. zák. jde i tehdy, byl-li pachatel ve vazbě původně pro jiný trestný čin, pro nějž byl obžaloby zproštěn, avšak byl v témže trestním řízení odsouzen za další trestný čin, pro který bylo vzneseno obvinění teprve dodatečně podle § 163 odst. 4 tr. ř. Taková vazba se obviněnému započítává podle § 38 odst. 1 tr. zák. do trestu a obviněný je povinen podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. nahradit náklady spojené s výkonem vazby.

Manžel a deti obvineného nie sú osoby oprávnené na podanie žiadosti o prepustenie obvineného z väzby na slobodu podla § 72 odst. 2 Tr. por., o ktorej by bol prokurátor alebo súd povinný rozhodnúť. Takúto žiadosť možno považovať iba za podnet na preskúmanie odôvodnenosti väzby podla § 72 odst. 1 Tr. por. Ak sa zistí, že dôvody väzby trvajú, osobe, ktorá dala podnet, sa oznámi, že nie je oprávnená na podanie žiadosti podla § 72 odst. 2 Tr. por.

Podanie obvineného adresované Kancelárii prezidenta ČSSR, ktorým sa sťažuje na nesprávnosť rozhodnutia súdov o jeho žiadosti o prepustenie z väzby a ktorým sa domáha, aby bol z väzby prepustený, nemožno považovať za žiadosť o prepustenie z väzby na slobodu v zmysle § 72 odst. 2 Tr. por., o ktorej by musel príslušný súd znovu rozhodnúť.

Ak obvinený žiada o prepustenie z väzby na slobodu pred uplynutím štrnástich dní po zamietnutí jeho predchádzajúcej žiadosti o prepustenie na slobodu a neuvedie iné dôvody, súd o žiadosti nerozhodne a obvineného o tom vyrozumie prípisom. Lehotu štrnástich dní uvedenú § 72 odst. 2 Tr. por. treba počítať od právoplatnosti rozhodnutia o zamietnutí predchádzajúcej žiadosti obvineného o prepustenie na slobodu.

Ustanovenie § 9 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 25/1977 Zb. obmedzuje len orgány príslušné na rozhodovanie o výške trov výkonu väzby (§ 10 odst. 1 cit. vyhl.) požadovať úhradu trov výkonu väzby aj za dobu, o ktorú väzba presahuje deväťdesiat kalendárnych dní. Toto ustanovenie vyhlášky nemá preto vplyv na povinnosť súdu konkretizovať vo výroku rozhodnutia vydaného podla § 155 odst. 1 Tr. por. o povinnosti na náhradu trov spojených s výkonom väzby (§ 152 odst. 1 písm. a/ Tr. por.) dlžku skutočne vykonanej väzby.