Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I pri posudzovaní nároku podla § 40 ods. 1 zák. č. 101/1964 Zb. treba pri skúmaní podmienok pre vznik nároku a pre jeho trvanie vychádzať z ustanovenia § 20 ods. 4 zák. č. 101/1964 Zb. a § 18 vyhl. č. 102/1964 Zb.

Jestliže při přezkoumávání rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení soud dospěl k závěru, že nutno hodnotit delší dobu pracovní činnosti navrhovatelky, než jakou hodnotil odpůrce, pak bylo třeba, aby tuto dobu v odůvodnění svého rozhodnutí přesně vymezil. Nestačí pak, aby soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí kalendářní roky, nýbrž je třeba, aby určil dobu přesně uvedením počátečního a konečného dne. Při tom ovšem musí také zjistit, zda snad tato doba nebyla již odpůrcem zhodnocena.

Ustanoveniu § 495 ods. 1 a § 51 o. z. neodporuje len také ujednanie, z ktorého práva a povinnosti smerujú len proti určitej osobe a vznikajú z dôvodu daného konkrétne medzi oprávneným a zaviazaným, nie však všeobecne voči ostatným subjektom.

Nebyla-li známa čistá hodnota dědictví, stanoví se v řízení o žalobě o neplatnost závěti odměna advokáta za poskytování právní pomoci podle § 4 odst. 3 vyhl. min. sprav. č. 50/1965 Sb.

Keďže navrhovatel splňoval zákonné podmienky nároku na starobný dôchodok podla zákona č. 55/1956 Zb. a predpisov s týmto zákonom súvisiacich, prichodilo jeho nároky posudzovať z hladiska týchto predpisov, i keď navrhovatel po vzniku nároku zotrval v zamestnaní až do 1. 7. 1965. Zákon č. 55/1956 Zb. zápočet doby nezavinenej nezamestnanosti nepozná.

Ustanovení občanského zákoníku nepodmiňují společné bydlení v rodinném domku jeho vlastníkem a družkou přivolením národního výboru. Souhlas žalobce s tím, aby se žalovaná jako jeho družka přistěhovala do bytu s ohledem na potřebu vedení společné domácnosti, je dostatečným právním důvodem užívání bytu žalobce žalovanou. Odpadl-li souhlas žalobce k užívání jeho bytu žalovanou (v důsledku změny osobního vztahu mezi účastníky), pozbyla žalovaná důvod k užívání bytu žalobce, přičemž nemá nárok na přidělení náhradního bytu či náhradního ubytování.

K výkladu § 96 odst. 2 zák. o rod. Při rozhodování o vyživovací povinnosti dítěte vůči rodiči (§ 87 zák. o rod.) nebude sice v rozsudku výslovně vyjádřena výše vyživovací povinnosti dítěte, vůči němuž nárok rodičem uplatněn nebyl, soud si ovšem musí vyřešit otázku vyživovací povinnosti a její výše ohledně všech povinných ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zák. o rod.