Směrnice Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.12.1967, sp. zn. Pls 10/67, ECLI:CZ:NS:1967:PLS.10.1967.1

V době před 1. srpnem 1965 (před novelizací trestního zákona zákonem č. 56/1965 Sb.) byly postupně uložené tresty odnětí svobody vykonávány v pořadí, jak byl jejich výkon nařízen. Podle § 87 odst. 1 tr. zák. pak každý soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, rozhodl poté, když mladistvý vykonal trest uložený tímto soudem, zda vzhledem k chování mladistvého ve výkonu trestu odnětí svobody se odsouzení zahlazuje.

Ustanovením § 36 odst. 2 tr. zák. ve znění novely č. 56/1965 Sb. je však vytvořena zákonná fikce, že postupně uložené a dosud nevykonané tresty odnětí svobody se považují pro účel výkonu trestu a pro zahlazení odsouzení za trest jediný. Podle ustanovení § 74 odst. 2 tr. zák. platí toto ustanovení trestního zákona i na mladistvé. Tato zákonná fikce ve svých důsledcích znamená, že všechna postupně uložené a dosud nevykonané tresty odnětí svobody se vykonávají současně.

Proto v případech, ve kterých přichází v úvahu ustanovení § 36 odst. 2 tr. zák., lze přistoupit k rozhodování o zahlazení odsouzení ve smyslu § 87 odst. 1 tr. zák. až poté, kdy byly vykonány všechny takto postupně uložené tresty.

Podle § 364 odst. 3 tr. ř. o zahlazení odsouzení mladistvého po výkonu trestu rozhoduje soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.

Protože ustanovení § 364 odst. 3 tr. ř. nebylo novelou č. 57/1965 Sb. změněno, rozhoduje i nadále o zahlazení každého odsouzení mladistvého soud, který rozhodoval ve věci v prvém stupni, a to až po vykonání všech postupně uložených trestů.

Při zjišťování podmínek uvedených v § 87 odst. 1 tr. zák. je pak každý soud, příslušný podle § 364 odst. 3 tr. ř., povinen hodnotit chování mladistvého po celou dobu výkonu všech postupně uložených trestů.