Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovenie § 1 vyhl. č. 60/1966 Zb. viaže poskytovanie starobného dôchodku pri zamestnaní zásadne (s výnimkou podla odseku 2 ) za podmienku dosiahnutia veku 65 rokov, eventuálne - u starobných dôchodkov zo zamestnania I. pracovnej kategórie alebo úplných starobných dôchodkov žien zo zamestnania alebo z pracovnej činnosti v JRD - na podmienku dosiahnutia veku 60 rokov; naproti tomu nárok na starobný dôchodok pri zamestnaní v preferovaných zamestnaniach uvedených v ustanovení § 2 cit. vyhl. nie je podmienený dosiahnutým hore uvedeného veku pracovníka. /1/

Byla-li zjištěna u pracovníka nemoc z povolání a pracoval-li pracovník před jejím zjištěním u organizace za podmínek, z nichž tato nemoc vzniká, odpovídá organizace za škodu z nemoci z povolání bez ohledu na to, že snad pracovník byl zvýšenou měrou disponován pro onemocnění touto nemocí. Některé nemoci uvedené v příloze č. 1 k vyhl. č. 102/1964 Sb. nevznikají pouze v pracovním procesu, nýbrž i za jiných okolností z jiného důvodu; v takovém případě je nutno umožnit organizaci, aby případně podala důkaz o tom, že nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u organizace.

Dnem 1. 4. 1964 vzniklo manželům, z nichž jen jeden nabyl před tímto dnem právo užívat družstevní byt, toliko právo společného užívání družstevního bytu, nikoli i společné členství v družstvu.

Zrušení dohody o pracovní činnosti se řídí zvláštními ustanoveními zákoníku práce; neřídí se ustanoveními zákoníku práce o skončení pracovního poměru.

Dôvodom pre preradenie odsúdeného vo výkone trestu odňatia slobody do vyššej nápravnovýchovnej skupiny nemôže byť len ohlad na zdravotný stav odsúdeného. Tento zdravotný stav môže byť len dôvodom k tomu, aby odsúdený bol v rámci tej istej nápravnovýchovnej skupiny zaradený na takú prácu, ktorá zodpovedá jeho zdravotnému stavu, a to nie súdom, ale náčelníkom nápravnovýchovného ústavu. Odsúdený, ktorý si odpykáva trest odňatia slobody, môže žiadať len o preradenie do nižšej nápravnovýchovnej skupiny, nie však o preradenie do vyššej nápravnovýchovnej skupiny.

Sloučení důchodu z důchodového zabezpečení s důchodem z penzijního nadlepšení podle § 125 odst. 5 zák. č. 101/1964 Sb. je pouze formálním sloučením, které má význam např. pro zvláštní daň z důchodu, jejíž základ tvoří součet obou důchodových nároků. /1/ Podle ustanovení § 4 odst. 3 vl. nař. č. 18/1954 Sb. se k důchodům z penzijního nadlepšení nehledí při krácení důchodu z národního pojištění (důchodového zabezpečení) z jakéhokoli důvodu. To znamená, že nelze z hlediska § 56 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. srovnávat součet vdovského důchodu a důchodu z penzijního nadlepšení se starobním důchodem.

Je-li soud postaven před úkol zhodnotit věrohodnost dvou v podstatných bodech diametrálně odlišných důkazů, nemůže nevěrohodnost jednoho z těchto důkazů odůvodnit pouze okolnostmi svědčícími o věrohodnosti druhého důkazu.