Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odpovědnost podle § 425 o. z. (pro nesplnění oznamovací povinnosti uložené v § 416 odst. 1 o. z.) je dána jen tehdy, jestliže upozornění příslušných orgánů mohlo ještě splnit svůj účel, tj. jestliže příslušné orgány mohly ještě na základě upozornění na hrozící škodu zabránit bezprostřednímu vzniku škody. Uvažuje-li soud o snížení náhrady škody způsobené více škůdci a zaviněním poškozeného, určí nejprve díl škody, který nese poškozený, a náhradu další škody rozvrhne na jednotlivé škůdce podle jejich účasti na způsobení škody teprve takto - na jednotlivé škůdce - stanovenou náhradu škody přiměřeně sníží ve shodě s hledisky § 450 o. z. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o lhůtě k plnění neodpovídá výrok rozhodnutí, jímž je počátek plnění povinnosti nezletilých žalovaných k náhradě škody vázán na okamžik, kdy "si budou moci sami vydělávat".

Zvláštní senát krajského soudu je povinen v přezkumném řízení podle druhého oddílu zák. č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci vypořádat se i se všemi důkazy, které byly shromážděny v původním řízení a nemůže přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny v přezkumném řízení. Shledá-li zvláštní senát krajského soudu, že původní rozhodnutí vycházelo z rozporných skutkových zjištění, je povinen pokusit se odhalené rozpory provedením dalších dosažitelných důkazů odstranit. Zvláštní senát krajského soudu je povinen vycházet v přezkumném řízení podle druhého oddílu zák. č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci z presumpce správnosti původního pravomocného rozhodnutí a nemůže proto zrušení původního rozhodnutí opírat o neprověřené námitky navrhovatele. Zásada presumpce neviny, která vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř., se uplatní v přezkumném řízení podle zákona o soudní rehabilitaci až ve stadiu po zrušení původního rozhodnutí.

Splnění podmínek nároku na starobní důchod není samo o sobě podstatnou změnou poměrů, která by ve smyslu § 202 zák. práce odůvodňovala změnu v úpravě povinnosti organizace k poškozenému pracovníkovi. Podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 202 zák. práce nezpůsobuje také poskytování zvláštního přídavku k dávkám sociálního zabezpečení podle zák. č. 161/1968 Sb.

Shledá-li zvláštní senát krajského soudu, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné proto, že v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů (§ 15 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1968 Sb.), musí dále zkoumat, zda vytýkané nedostatky zapříčinily vadnost rozhodnutí v původním řízení. Pochybnost ve skutkových zjištěních může obviněnému prospívat teprve v tom případě, když po zrušení původního rozsudku a po vyčerpání všech dosažitelných důkazů a po jejich zhodnocení postupem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. ř. bude přicházet v úvahu více skutkových verzí.

K výkladu ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. Nelze vyloučit, že více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu nabudou v konkrétním případě takového významu, že je bude možno posoudit jako výjimečné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák.

Lhůta šesti měsíců uvedená v ustanoveních § 59 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. a § 85 vyhl. č. 102/1964 Sb. není toliko pořádkovou lhůtou. Jestliže orgán sociálního zabezpečení provede zúčtování po uplynutí šesti měsíců po zúčtovaném období, mohla by vzniknout povinnost vrácení přeplatku poživatelce vdovského důchodu jen za splnění podmínky § 53 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. (např. pro neohlášení vstupu do zaměstnání), případně organizaci podle § 89 zák. č. 101/1964 Sb. a § 132 vyhl. č. 102/1964 Sb. (z důvodu, že včas nebo vůbec neohlásila výdělek vdovy).

Vynaložením všetkého úsilia v zmysle § 428 o. z. je treba rozumieť všetku objektívne možnú starostlivosť, ktorú mohla organizácia prevádzajúca dopravu vyvinúť; pri zisťovaní tohto "vynaloženia všetkého úsilia" na zabránenie škody nejde o zisťovanie protiprávneho úkonu zo strany organizácie prevádzajúcej dopravu.Púhe upozornenie cestujúceho na protiprávnosť počínania spočívajúceho v otváraní dverí autobusu za jazdy je úsilím smerujúcim k zabráneniu škody (a má nepochybne význam aj z hľadiska posúdenia zavinenia poškodeného), avšak nemožno ho považovať za vynaloženie všetkého úsilia na zabránenie škody, ak mal pracovník organizácie prevádzajúcej dopravu súčasne objektívnu možnosť vyvinúť na tento cieľ ešte účinnejšie úsilie ako slovné upozornenie cestujúceho.