Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ve výroku, jímž se podle § 222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, jak byl zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v obžalobě. Přitom je třeba zachovat totožnost skutku. Popis skutku, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen takto vymezený skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Takovým podkladem nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí.

I. K odpovědnosti novináře za pravdivost zveřejňovaných informací. 

II. Soud může v hlavním líčení podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc jinému příslušnému orgánu jen tehdy, má-li ve výsledcích provedeného dokazování dostatečný podklad pro závěr, že jednání, které není trestným činem, by mohlo být posouzeno jako přestupek. Musí tedy jít o zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je výslovně označeno v přestupkovém zákoně nebo jiném zákoně, přičemž nejde o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě soud obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud ve smyslu § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. pouze nahrazuje výrok soudu prvního stupně podle § 222 odst. 2 tr. ř. spočívající v tom, že posuzovaný skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu, ale lze v něm spatřovat přestupek, je vázán ve vztahu k výroku a odůvodnění rozhodnutí, jímž tak činí, stejnými náležitostmi, jaké zákon stanoví pro postup soudu prvního stupně, a tedy i odvolací soud je povinen ve výroku, jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. do tohoto výroku uvést popis skutku, jehož se postoupení týká. Jestliže tak odvolací soud neučiní, jde o vadu rozhodnutí, jež zakládá dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že výrok takového rozhodnutí je neúplný.

Ve výrokové části rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle § 171 odst. 1 tr. ř., popř. § 188 odst. 1 písm. b) nebo § 222 odst. 2 tr. ř., musí být uveden také popis skutku, jehož se postoupení věci týká, a to tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným.

Podmínkou postoupení věci v hlavním líčení podle § 222 odst.1.tr.ř. a v odvolacím řízení podle § 257 písm.a) tr.ř. je, že soud učiní na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení závěr, že žalovaný skutek je trestným činem, k jehož projednání není příslušný. Pro postoupení věci podle těchto ustanovení nestačí, na rozdíl od ustanovení § 188 odst.1 písm.a) tr.ř.,pouze závěr,že žalovaný skutek může být jako takový trestný čin posouzen.

Vyšší vojenský súd nemôže postúpiť podla § 222 odst. 1 Tr.por. per analogiam vec krajskému súdu, ak predmetom konania je odvolanie proti rozsudku vojenského obvodového súdu. Taký postup je v rozpore s ustanoveniami § 13 odst. 1, resp. § 23 odst. 4 zák. č. 335/1991 Zb., o súdoch a sudcoch.

Postoupit věc jinému orgánu podle § 171 odst. 1 tr.ř. lze jen tehdy, když je věc dostatečně objasněna z hlediska, že stíhaný skutek není trestným činem,ale mohl by být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Orgán činný v trestním řízení po tomto zjištění však musí věc postoupit, nemůže dále pokračovat v trestním řízení a zjišťovat další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o přestupku,např.odstraňovat pochybnosti o tom, zda se skutečně obviněný tohoto skutku dopustil.