Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V řízení o vydání do ciziny ve věci, kdy je Česká republika vázána Evropskou úmluvou o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.) a jde o trestný čin, pro který lze uložit podle právního řádu dožadující strany trest smrti, je nutno před rozhodnutím podle § 380 odst. 1 tr. ř. o přípustnosti vydání zjistit, zda dožadující stát poskytne ujištění, které může být považováno za dostačující, že trest smrti nebude vykonán (článek 11 Úmluvy). Neposkytne-li dožadující strana takové ujištění, není možno rozhodnout, že je vydání přípustné.Rozhodne-li soud, že vydání do ciziny v takové věci je přípustné, musí ve výroku usnesení citovat vedle příslušných zákonných ustanovení trestního řádu a Úmluvy, na základě kterých rozhodl, i uvedené ujištění dožadující strany.

V řízení o vydání do ciziny soud podle § 380 odst. 1 tr. ř. pouze rozhoduje, zda je v konkrétní věci vydání přípustné z hlediska právních důvodů. V takovém rozhodnutí není oprávněn rozhodovat o tom, že vydání bude odloženo, aby bylo možno trestně stíhat osobu, o jejíž vydání jde, v České republice, popř. aby na ní mohl zde být vykonán trest odnětí svobody, za jiný trestný čin, než pro který je žádáno o vydání. Odložení předání vyžádané osoby z uvedených důvodů, např. podle článku 19 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.), je oprávněním ministra spravedlnosti České republiky.

Ak páchatel dvoma alebo viacerými samostatnými útokmi postupne úmyselne spôsobí jednej osobe ujmu na zdraví a druhej osobe ťažkú ujmu na zdraví, treba konanie páchatela právne posúdiť ako dva samostatné trestné činy, tedy ako trestný čin ublíženia na zdraví podla § 221 odst. 1 Tr. zák. a ako trestný čin ublíženia na zdraví podla § 222 odst. 1 Tr. zák., a nie ako jeden pokračujúci trestný čin. Ak súd v takomto prípade zistí, že páchatel niektorý z trestných činov nespáchal, musí obvineného oslobodiť z obžaloby pre tento trestný čin podla § 226 písm. c) Tr. por.

K naplnění znaků přečinů proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. a příživnictví podle § 10 téhož zákona je třeba rozdílného jednání a rozdílného následku nelze je tedy naplnit jedním skutkem.

Písemnosti vydané v rámci trestního řízení v českém nebo slovenském jazyku v souvislosti s jednáním soudu doručují soudy procesním stranám neznalým těchto jazyků bez překladu do jejich mateřského jazyka.