Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zaměstnancem, s jehož zvláště závažným porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pojí postižní právo pojistitele vůči zaměstnavateli, se rozumí jiný zaměstnanec než poškozený.

Jako lehkomyslné jednání (§ 191 odst. 2 písm. c/ zák. práce) může být posuzováno jen takové jednání pracovníka, které není zároveň porušením právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 191 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 písm. a/ zák. práce). Jde-li o porušení uvedených předpisů ze strany pracovníka, je třeba otázku zproštění se odpovědnosti organizace posoudit především podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) zák. práce nebo i podle ustanovení § 191 odst. 2 písm. a) zák. práce.

Pro řádné zajištění důlního provozu vedle předpisů právních, hospodářských, finančních apod., jsou dány i důležité bezpečnostní předpisy, jejich úkolem je zajistit bezpečnou práci horníků a tím přispívat k úspěšnému plnění plánovaných úkolů. Úrazy pracujících nejenom že vyřazují horníky z pracovního procesu a působí jim zdravotní a hmotnou újmu, ale narušují i plnění hospodářských úkolů. Proto význam bezpečnostních předpisů a jejich přísné uplatňování a dodržování je jednou ze základních povinností všech vedoucích pracovníků a každého horníka.

Při zkoumání a posuzování zavinění na důlních nehodách a s tím souvisících pracovních úrazech je nutno vždy vycházet z předpisů, které upravují stav, postup, odpovědnost jednotlivých pracovníků apod. a bezpečný provoz každého pracoviště.

V boji proti úrazovosti musí své místo zaujímat i soud, který musí obzvlášť pečlivě zjišťovat příčiny důlních nehod a úrazů, zkoumat, zda odpovědní činitelé dodržují nové předpisy a postihovat ty, kteří svým lajdáctvím, nedodržováním předpisů, ulehčováním si své práce způsobují a zaviňují úrazy nebo dokonce i smrt pracujících při výkonu jejich povolání.

Neprítomnosť obžalovaného na hlavnom pojednávaní nesmie byť nikdy na úkor zistenia objektívnej pravdy, preto zákon v ustanovení § 217 ods. 4 tr. por. zdôrazňuje výnimočnosť a požaduje pritom, aby súčasne boli splnené podmienky uvedené pod písm. a), b), c), ktoré majú zabezpečiť právo obžalovaného na obhajobu a zistenie objektívnej pravdy. 

Pri posudzovaní otázky, či ide o vec malej závažnosti, je treba najmä prihliadnuť k zákonnej trestnej sadzbe, ktorou je vyjadrený stupeň nebezpečnosti daného trestného činu pre spoločnosť.