Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Bez ohledu na konečnou výši výtěžku zpeněžení má insolvenční správce při zpeněžení majetku v konkursu jednak nárok na odměnu ve výši nejméně 45.000 Kč (dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jednak („dále“) nárok na odměnu ve výši 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky (do limitu 1.000.000 Kč) [§ 2a vyhlášky]. V těch případech, kdy ke zpeněžení majetku vůbec nedojde, platí, že podle ustanovení § 1 této vyhlášky nevznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu za zpeněžování. Jestliže insolvenční správce v takovém insolvenčním řízení nepřezkoumal žádnou přihlášku, lze jeho odměnu určit jen podle § 5 vyhlášky. Insolvenční správce, který v takovém insolvenčním řízení přezkoumal alespoň jednu přihlášku, má nárok na odměnu minimálně ve výši 45.000 Kč (§ 2a poslední věta vyhlášky). Úprava obsažená v ustanovení § 2a poslední věty vyhlášky (však) není „doplněním“ odměny určené podle § 1 odst. 5 vyhlášky.

„Zahájení insolvenčního (úpadkového) řízení“ ve smyslu unijního práva představovaného článkem 2 písm. e/ a f/ nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 nebo článkem 2 body 7) a 8) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 nelze ztotožnit s okamžikem zahájení insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 části věty za středníkem insolvenčního zákona, ani s okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (§ 101 odst. 1 insolvenčního zákona). Nevydá-li insolvenční soud v době od zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, žádné jiné (dřívější) rozhodnutí zahrnující zbavení dlužníka práva nakládat se svým majetkem, a jmenování správce podstaty uvedeného v příloze C nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 nebo insolvenčního správce uvedeného v příloze B nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848, rozumí se „okamžikem zahájení řízení“ ve smyslu obou těchto nařízení pro poměry upravené insolvenčním zákonem okamžik zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku.

Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, pokud ve smyslu § 8 odst. 4 písm. d) t. o. p. o. jednající fyzická osoba není trestně odpovědná z důvodu nepříčetnosti za protiprávní čin přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 1, 2 t. o. p. o.

Při výkladu pojmu „zaměřování činnosti" ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis je třeba přihlédnout i k tomu, že zahraniční podnikatel, který poskytl investiční služby spotřebiteli s bydlištěm v České republice a nemá na území České republiky zřízenu svou pobočku, k poskytování takových služeb přistoupil poté, kdy byly splněny podmínky stanovené v § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

Překážkou, pro kterou nelze rozhodnout o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu podle § 205 odst. 2 z. m. j. s., nemůže být skutečnost, že orgány vyžadujícího státu činné v trestním řízení dosud neučinily žádný pokus o kontakt s vyžádaným.

Jestliže soud vyhověl žalobě nebo jinému návrhu ve věci samé, nezakládá odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za škodu nebo jinou újmu předběžným opatřením vzniklou jen to, že předběžné opatření předtím zaniklo právní mocí zamítavého rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno (§ 77a odst. 1, § 77 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Pokračuje-li řízení ve věci samé po zrušení pravomocného rozhodnutí, kterým soud žalobu nebo jiný návrh ve věci samé zamítl, soud podle § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přeruší řízení o již podané žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy vzniklé předběžným opatřením do pravomocného skončení řízení ve věci samé.

Pro vznik omezení účinků ochranné známky vůči uživateli nezapsaného označení podle § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je rozhodující okamžik podání přihlášky ochranné známky a nikoli uplatněné právo přednosti přihlášené ochranné známky na základě čl. 4 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.). Omezení účinků ochranné známky podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách může vzniknout vůči více uživatelům nezapsaného označení bez ohledu na vzájemný vztah těchto uživatelů, jsou-li u každého z nich v okamžiku podání přihlášky ochranné známky splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Po vzniku omezení účinků ochranné známky podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách může dojít ke změně subjektu, jemuž svědčí toto omezení, pouze na základě takové právní skutečnosti, v jejímž důsledku dochází ke vstupu jiné osoby do tržního postavení původního subjektu na trhu příslušného druhu výrobků či služeb, resp. dochází-li tím k nahrazení tohoto subjektu na relevantním trhu (např. při převodu či přechodu obchodního závodu či jeho příslušné části). Samostatný převod či přechod nebo licence tohoto omezení účinků ochranné známky nejsou možné. Nemá-li vlastník ochranné známky oprávněný důvod, není oprávněn zakázat užívání nezapsaného označení na výrobcích uvedených na trh v České republice v souladu s omezením účinků ochranné známky podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách.