Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Výnimočnosť ustanovenia § 217 ods. 4 tr. por. o tom, kedy sa môže vykonať hlavné pojednávanie v neprítomnosti obžalovaného, je zjavná už z ustanovenia § 1 ods. 2 tr. por., podla ktorého všetky orgány činné v trestnom konaní musia trestné veci prejednávať tak, aby prejednanie pôsobilo výchovne na osobu, proti ktorej sa trestné konanie vedie. Už trestná sadzba (ktorej horná hranica je päť rokov) a tvrdenia obžaloby, podla ktorej mal obžalovaný svojou nedbanlivosťou zaviniť ťažkú ujmu na zdraví človeka s trvalými následkami a spôsobiť škodu na majetku v socialistickom vlastníctve v sume 31 249,71 Kčs, ako aj poprenie príčinnej súvislosti obžalovaným pri jeho velmi stručnom výsluchu v administratívnom konaní, svedčí o tom, že nie je splnená ďalšia nezbytná podmienka uvedená v § 217 ods. 4 písm. c) tr. por., totiž, aby pre malú závažnosť veci a pre jasnosť dôkazného materiálu bolo možné spolahlivo rozhodnúť i bez prítomnosti obžalovaného.

Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, pokud se o nich dozví (§ 2 odst. 1 tr. ř.). Nemůže proto trestní stíhání podle § 192 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit, jestliže dosavadní výsledky řízení ve spise obsažené svědčí o tom, že po došetření mohou být prokázány znaky trestného činu.

Pokud byla trestná činnost v celém rozsahu dostatečně prokázána výpověďmi slyšených svědků a spoluobžalovaných, je splněn základní předpoklad, aby další svědci vzhledem k menší závažnosti prokazovaných skutečností nebyli při hlavním líčení osobně slyšeni, avšak jen tehdy, je-li splněna další podmínka uvedená v § 227 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. 

Nepřiměřenými obtížemi spojenými s osobní přítomností svědka ve smyslu § 227 odst. 1 písm. b) tr. ř. nutno rozumět nejen obtíže ležící mimo svědkovu osobu, ale i obtíže spočívající v jeho osobě (tedy např. vzdálenost svědkova bydliště od sídla soudu, naléhavé zaneprázdnění služební, pracovní nebo jiné, nemoc, tělesná vada apod.).

Neprítomnosť obžalovaného na hlavnom pojednávaní nesmie byť nikdy na úkor zistenia objektívnej pravdy, preto zákon v ustanovení § 217 ods. 4 tr. por. zdôrazňuje výnimočnosť a požaduje pritom, aby súčasne boli splnené podmienky uvedené pod písm. a), b), c), ktoré majú zabezpečiť právo obžalovaného na obhajobu a zistenie objektívnej pravdy. 

Pri posudzovaní otázky, či ide o vec malej závažnosti, je treba najmä prihliadnuť k zákonnej trestnej sadzbe, ktorou je vyjadrený stupeň nebezpečnosti daného trestného činu pre spoločnosť.