Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti, a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu konkursní podstaty a k obvyklým obchodním příležitostem.To, zda správce konkursní podstaty spravoval konkursní podstatu s odbornou péčí (s péčí řádného hospodáře), jestliže nepojistil majetek, který do ní náleží, zkoumá soud s přihlédnutím ke skladbě a hodnotě majetku náležejícího do konkursní podstaty, k tomu, kdy vyšla (nebo při řádném běhu věci měla vyjít) najevo skutečnost, že zde byl nepojištěný majetek konkursní podstaty, a k tomu, zda a v jakém rozsahu bylo namístě předejít možným škodám na majetku konkursní podstaty (včetně těch, jež mohou být způsobeny živelnou událostí) sjednáním pojistné smlouvy týkající se majetku konkursní podstaty (hodnotných věcí, které se v ní nacházejí).

Spor o pojistné plnění mezi podnikatelem a pojišťovnou je věcí obchodní, týká-li se pojištění podnikatelské činnosti podnikatele.

Závěr, že splatnost náhrady za ztížení společenského uplatnění v rozsahu jejího zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (a tedy i prodlení s jejím zaplacením) nastává teprve po uplynutí lhůty k plnění stanovené soudním rozhodnutím, se uplatní i ve vztahu k nároku na plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů dle § 24 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Přímý nárok na plnění proti pojišťovně podle ustanovení § 9 odst. 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb., který lze samostatně uplatnit proti pojišťovně žalobou u soudu, vzniká poškozenému, odmítne-li pojišťovna plnit za pojištěnce přesto, že bylo o náhradě škody rozhodnuto vykonatelným soudním rozhodnutím, které obdržela, nebo přesto, že s poškozeným uzavřela dohodu o náhradě škody.

Dohodou účastníků nelze zkrátit lhůty pro zánik pojištění uvedené v ustanovení § 801 obč. zák.

Náklady, které zdravotní pojišťovna vynaložila na léčení poškozeného formou úhrady zdravotnických výkonů zdravotnickému zařízení, nejsou náklady spojenými s léčením ve smyslu ustanovení § 449 odst. 1 a 3 obč. zák. a nárok zdravotní pojišťovny na náhradu škody podle § 20a zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění předpisů pozdějších, není nárokem na náhradu škody na zdraví poškozeného podle občanského zákoníku.

V případě nezjištění osoby, jež je odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, pojišťovna nevstupuje namísto neznámého škůdce do odpovědnostního vztahu mezi poškozeným a neznámým škůdcem. Je tu vyhláškami o zákonném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla založeno specifické právo poškozeného vůči pojišťovně na výplatu plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, jakého by se poškozenému dostalo, kdyby byl škůdce znám toto oprávnění poškozeného nemá povahu práva na náhradu škody. Osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není zjištěna, jestliže není známo, které vozidlo škodu způsobilo (nikoli tedy je-li skutkově sporné, kdo toto vozidlo řídil).