Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Trestný súd pri posudzovaní otázky zavinenia u trestného činu neplnenia vyživovacej povinnosti podla § 210 ods. 1 tr. zák. nie je viazaný rozhodnutím ludového súdu, ktorý v konaní vo veciach občianskoprávnych stanovil skôr výšku vyživovacej povinnosti. Trestný súd musí vychádzať z reálnych možností obžalovaného pre plnenie vyživovacej povinnosti. V tomto smere ide o samostatné posúdenie predbežnej otázky (§ 4 ods. 1 tr. por.). Pre zistenie, či je obžalovaný člen JRD objektívne spôsobilý prispievať na výživu dieťaťa sumou stanovenou súdom, je dôležité poznať nielen finančný príjem, ale aj rozsah naturálnych dávok, rozsah záhumenkového hospodárenia a ďalší majetok obžalovaného, poťažne ďalšie jeho príjmy z inej činnosti. Pritom nemožno pominúť príjem obžalovaného, ktorý mal pri vyúčtovaní koncom hosp. roka na doplatkoch, ktorý rovnako podlieha exekúcii a teda aj z neho treba plniť hoci aj dodatočne, dávky na výživu maloletého jeho dieťaťa.

Ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. 77/1957 Ú. l. má na mysli nárok na invalidní důchod (nikoli částečný invalidní důchod), a to nikoli existující, nýbrž eventuálně budoucí; tímto ustanovením má být pouze vyjádřeno, že okolnost, že poživatel zaměstnaneckého částečně invalidního důchodu vstoupil do JZD a je v něm činný, nemůže být na újmu jeho nároku na invalidní důchod, jestliže se během jeho činnosti v družstvu změní jeho částečná invalidita na invaliditu plnou.

Peníze vyplácené organizacím socialistického sektoru za brigádnickou práci vykonanou zaměstnanci takové organizace jsou majetkem v socialistickém vlastnictví, dokud organizací nebyly vyplaceny brigádníkovi. Stejně je tomu i pokud jde o peníze náležející sdružení rodičů a přátel školy, které je upraveno vl. nař. č. 129/49 Sb.

Ustanovení § 2 odst. 6 vyhl. č. 1/1957 Ú. l. se vztahuje na případ, že zaměstnanec splnil podmínky nároku na starobní důchod před účinností zák. č. 55/1956 Sb., že nebyl dosud důchodcem a že mu vznikl nárok na starobní důchod dne 1. ledna 1957.

Podla vládneho uznesenia z 10. apríla 1957, vydaného k zaisteniu jednotného postupu pri vymáhaní neprávom vyplatených čiastok príjmov z pracovného pomeru, zamestnávatel nemôže požadovať na zamestnancovi vrátenie jednorazového náborového príspevku podla smerníc Ministerstva pôdohospodárstva pre nábor pracovníkov do pôdohospodárstva, vydaných k vykonaniu vládneho uznesenia z 2. decembra 1954, ak zamestnancovi nebolo pri uzavretí pracovnej zmluvy vysvetlené, že ide o zmluvu k vykonaniu smerníc pre nábor pracovníkov do pôdohospodárstva a ak teda zamestnanec nevedel a ani podla okolností nemohol predpokladať, že ide o čiastky omylom vyplatené.

Vrácení věci odsouzenému ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. předpokládá, aby soud zjistil okolnosti nabytí peněz (původ věcí) v souvislosti s trestnou činností pro kterou byl pachatel odsouzen, aby nedošlo k obohacení z trestné činnosti.

Instituce zahlazení odsouzení sleduje, aby odsouzenému, který vedl po odpykání trestu po určitou, zákonem stanovenou dobu, řádný život pracujícího člověka, nebylo předcházející odsouzení překážkou v dalším životě. Šlo-li o více odsouzení, u nichž je zahlazení u každého třeba uplynutí tříleté doby po odpykání trestu stačí když tato doba uplyne po odpykání posledního trestu.