Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Hmotně odpovědný pracovník, který z nedbalosti neprovádí kontrolu výdejek materiálu ze skladu a jeho spotřeby nebo jinak se nestará o to, aby mohl zabránit úniku materiálu, a způsobí tím škodu převyšující 5000,- Kčs, dopouští se trestného činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 tr. zák. Rovněž ten, kdo nepodepsal hmotnou odpovědnost, ovšem svým jednáním, tj. tím, že disponuje s uskladněným materiálem je spoluodpovědný za stav materiálových zásob a je tedy jeho povinností také řádně provádět kontrolu mezi výdejem a spotřebou, dopouští se jednání, svědčící o neodpovědném postoji k majetku v socialistickém vlastnictví, tedy trestného činu podle § 137 tr. zák.

K výkladu a použití § 16 odst. 1 tr. zák. Za účinnosti zákona č. 140/61 Sb. nelze svévolné opuštění práce považovat za trestný čin podle § 129, resp. § 130 tr. zák., pokud zaměstnanec sice poruší nebo nesplní svou důležitou povinnost plynoucí ze zaměstnání, avšak čin nemá za následek poruchu hospodářského provozu nebo hospodářské činnosti socialistické organizace ani takový činem nevznikla větší škoda. V případě, že podnik po odchodu obžalovaného normálně plnil plánované úkoly a potíže byly spojeny jen s tím, jak práci obžalovaného nahradit, nelze tyto těžkosti pokládat za poruchu v provozu nebo činnosti podniku. Jde pouze o provinění podle § 21 zák. č. 38/1961 Sb., resp. podle § 40 zák. č. 60/1961 Sb. Vytržení listů z občanského průkazu za účelem odstranění zápisu o navázání pracovního poměru zakládá trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 159 tr. zák. z r. 1950 nebo § 176 tr. zák.

Placení černých mezd odpovědným hospodářským pracovníkům v úmyslu zajistit plnění úkolů soc. organizace, zakládá trestný čin porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky, (§ 127 odst. 2 tr. zák.) nejde-li o nápadný nepoměr těchto výhod k hodnotě vykonaných prací. K výkladu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 tr. zák. (výdělečně § 89 odst. 4 tr. zák.)

Trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. předpokládá, že pohnutkou hrubé neslušnosti nebo výtržnosti byla zjevná neúcta pachatele vůči společnosti, jakou mívají zpravidla osoby, které se štítí práce, vedou příživnický život a mají protispolečenský charakter.

O bezdůvodné odmítnutí místa nabízeného podnikem zaměstnanci (§ 7 zák. č. 150/1961 Sb.) jde jen v tom případě, kdy se zřetelem na zdraví a rodinné poměry pracovníka při zvážení celkové situace s přihlédnutím k hlediskům uvedeným v § 7 cit. zák., lze považovat za spravedlivé, aby pracovník dojížděl. U brigádníka, který utrpěl úraz a místo by měl nastoupit mimo své bydliště, ačkoli podle smlouvy se zavázal k práci mimo své bydliště jen po určitou vymezenou dobu, však o bezdůvodné odmítnutí nabízeného místa nejde.

Při stanovení druhu a výměry trestu pachatelům trestných činů, které směřují proti majetku v socialistickém vlastnictví (§ 132, 134 tr. zák.) nutno v rámci hledisek uvedeným v § 31 odst. 1 tr. zák. mít na zřeteli především zájmy naší společnosti v souvislosti s konkrétní situací (zásobovací apod.), v níž k trestné došlo a k jeho následkům.

Zpráva ze zasedání pléna Nejvyššího soudu ČSSR.