Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Peněžitý trest uložený podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 (do změn trestních předpisů provedených zákonem č. 333/2020 Sb.) se podle ní i vykoná, a to v souladu s tím, jak byl rozsudkem uložen bez jeho modifikace podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020. Proto nevykonal-li odsouzený zcela nebo zčásti takový peněžitý trest, je třeba za splnění zákonných podmínek nařídit výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části, nepřichází-li v úvahu jiný postup, zejména přeměna peněžitého trestu v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací (§ 69 odst. 2, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020).

Pozn.: V právní větě nebyl zaujímán názor k procesnímu postupu Vrchního soudu v Praze.

I. Pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. § 16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze však po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení § 65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost. II. Za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle § 123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb. o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněnými. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. III. Ustanovení § 419 trestního zákoníku se vztahuje nejen na trest, který byl uložen rozhodnutím, jež nabylo právní moci nejpozději dne 31. 12. 2009, ale také na trest uložený rozhodnutím učiněným do dne 31. 12. 2009, pokud později, tj. po 1. 1. 2010, nabylo právní moci. Jestliže byl pachatel odsouzen za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., pak vzhledem k dekriminalizaci tohoto činu trestním zákoníkem je třeba postupovat podle ustanovení § 419 trestního zákoníku, tj. rozhodnout o tom, že trest uložený za tento trestný čin (popř. jeho dosud nevykonaný zbytek) se nevykoná. Aplikace ustanovení § 419 trestního zákoníku nevyžaduje, aby posuzovaný čin nenaplňoval zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu uvedeného ve zvláštní části nového trestního zákoníku. Proto se v tomto ustanovení předpokládaný postup při poměrném zkracování úhrnného nebo souhrnného trestu uplatní jak u vícečinného souběhu, tak u souběhu jednočinného [např. v případě úhrnného trestu uloženého před 1. 1. 2010 za trestné činy podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 180d tr. zák., i když takový čin po 1. 1. 2010 zůstává trestným podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku]. IV. Trestnost krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za kterou byl před 1. 1. 2010 uložen trest, nelze v souvislosti s aplikací § 419 trestního zákoníku opírat o jiné předcházející odsouzení či potrestání v době rozhodné, než které je uvedeno ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným tímto trestným činem. Jestliže předchozí odsouzení či potrestání je založeno odsuzujícím rozsudkem, jímž byl pachatel uznán vinným jen trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pak je namístě postupovat podle § 419 trestního zákoníku a rozhodnout o nevykonání či o poměrném zkrácení uloženého trestu (jeho dosud nevykonaného zbytku).

Jestliže byl uložen podmíněný trest odnětí svobody před účinností zákona č. 175/1990 Sb. za čin, který není trestným činem, nelze vzhledem k čl. II odst. 3 tohoto zákona rozhodnout podle § 60 odst. 1 tr.zák., že se tento trest vykoná, a to bez ohledu na skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly závěr, že se obviněný ve zkušební době neosvědčil.

Stanovisko:päťčlenného senátu Najvyššieho súdu Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k zabezpečeniu jednotného výkladu zákona v článku II odst. 3, 4 zák. č. 175/1990 Zb., ktorým sa mení a doplňuje Trestný zákon, so zretelom na rozhodnutie prezidenta republiky o amnestii zo dňa 1. januára 1990, z 31. januára 1991 č. k. St 2/90.Súd skráti odsúdenému trest odňatia slobody podla čl. II odst. 3 veta tretia alebo podla čl. II odst. 4 zákona č. 175/1990 Zb. bez ohladu na prípadné rozhodnutie súdu o odpustení časti trestu podla čl. II alebo č. VI odst. 2 rozhodnutia prezidenta Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky o amnestii z 1. januára 1990 rozhodnutie súdu o použití amnestie zostáva nedotknuté.

Při stanovení přiměřeného trestu podle § 370 tr.ř. za trestné činy amnestií nedotčené soud nezrušuje výrok o úhrnném nebo souhrnném trestu v rozsudku, kterým byl trest uložen. Při postupu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., podle něhož má být stanoven přiměřený trest za trestný čin rehabilitací nedotčený, který však od 1.7.1990 již není trestným činem, resp. bude nadále posuzován jako trestný čin mírněji trestný, soud zároveň přihlédne k ustanovení článku II odst. 3, resp. 4 zák. č. 175/1990 Sb.

Ak sa čin páchatela, ktorý bol odsúdený ako obzvlášť nebezpečný recidivista podla § 41 písm. b) Tr. zák. na trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby, môže po novelizácii Trestného zákona (zák. č. 175/1990 Zb.) účinnej od 1. júla 1990 posudzovať len ako trestný čin miernejšie trestný, je potrebné v zmysle článku II. bodu 4 citovanej novely skrátiť takémuto páchatelovi trest odňatia slobody na hornú hranicu miernejšej trestnej sadzby príslušného ustanovenia osobitnej časti Trestného zákona v znení citovanej novely. Pokial takémuto páchatelovi nebol uložený trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby trestného činu, ktorým bol uznaný vinným, súd trest odňatia slobody iba pomerne skráti v zmysle prvej vety článku II. odst. 4 zák. č. 175/1990 Zb. Pravidlo uvedené v poslednej vete tohoto ustanovenia sa v takom prípade neaplikuje.

Při postupu podle článku II odst. 4 zák. č. 175/1990 Sb. nutno zkoumat, zda čin, za který již byl obviněný přede dnem 1. 7. 1990 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, by byl podle novely trestního zákona posouzen podle právní kvalifikace s mírnější sankcí než dosud. V případech, kdy byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a jde o trestný čin, který uložení takového trestu obecně připouští i po 1. 7. 1990, nepřichází v úvahu zkoumání, zda by bylo možno takový trest rovněž uložit i podle nové úpravy.