Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1959, sp. zn. 4 Tz 4/59, ECLI:CZ:NS:1959:4.TZ.4.959.1
Datum: 18.03.1959 Sp. zn.: 4 Tz 4/59 Nejvyšší soud
Ustanovení § 47 odst. 2 tr. zák. přihlíží i tam, kde jsou dány podmínky pro vedlejší trest propadnutí jmění, a kde proto byl tento trest uložen, k potřebám odsouzeného a osob závislých na něm svou výživou popř. svou výchovou. Proto vyjímá z propadnutí jmění prostředky nebo věci nutné k ukojení životních potřeb těchto osob. Tento humánní zřetel v zákoně vyjádřený nesmí vést k tomu, aby byl účel vedlejšího trestu propadnutí jmění zeslabován nebo dokonce mařen a aby ustanovení o vynětí prostředků nebo věcí z propadnutí jmění bylo použito v zájmu pachatele, zejména jde-li o pachatele z řad třídních nepřátel, nad míru nutnou k zabezpečení jeho výživy nebo výživy či výchovy osob na něm závislých.
Věcmi nebo prostředky, jichž je ve smyslu § 47 odst. 2 tr. zák. nezbytně třeba, nutno proto rozumět pouze věci nebo prostředky, bez nichž by výživa pachatele nebo výživa popř. výchova osob na něm závislých byla vážným způsobem ohrožena.
Uplatňují-li k jednotlivým majetkovým kusům odsouzeného, jehož jmění bylo prohlášeno za propadlé, vlastnické právo třetí osoby, projedná finanční odbor jejich vylučovací žádost obdobně jako odpor proti exekuci ve věcech daňových. Nelze-li vylučovací žádostí vyhovět, odkáže vylučovatele (pouhým dopisem) na řízení ve věcech občanskoprávních.