Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.09.2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.38.2015.1
Datum: 20.09.2016 Sp. zn.: 29 ICdo 38/2015 Nejvyšší soud
Datum: 20.09.2016 Sp. zn.: 29 ICdo 38/2015 Nejvyšší soud
Datum: 20.09.2016 Sp. zn.: 28 Cdo 329/2015 Nejvyšší soud
Datum: 15.09.2016 Sp. zn.: 21 Cdo 5543/2015 Nejvyšší soud
Datum: 14.09.2016 Sp. zn.: 21 Cdo 1288/2016 Nejvyšší soud
Datum: 08.09.2016 Sp. zn.: 32 Cdo 3790/2014 Nejvyšší soud
Datum: 08.09.2016 Sp. zn.: 6 Tdo 1179/2016 Nejvyšší soud
I. Trest propadnutí věci může soud uložit jako trest samostatný za splnění dvou kumulativně stanovených podmínek uvedených v § 72 tr. zákoníku. Jedna z nich spočívá v tom, že trestní zákon dovoluje uložení tohoto druhu trestu, tj. že trest propadnutí věci je výslovně uveden v příslušném ustanovení ve zvláštní části trestního zákoníku jako sankce za trestný čin, jehož skutkovou podstatu pachatel naplnil. Za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit trest propadnutí věci jako trest samostatný, protože trestní zákoník neobsahuje tento druh trestu v sankci za uvedený přečin. Není tak možné učinit ani v situaci, že jej pachatel spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti podle § 27 tr. zákoníku a soud mu současně podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ukládá ochranné psychiatrické léčení. Trest propadnutí věci lze za splnění podmínek uvedených v § 70 tr. zákoníku uložit za uvedený přečin jen vedle jiného druhu trestu, ale nestačí jeho uložení vedle ochranného opatření. II. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v alternativě spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, je dán i tehdy, byl-li mu jako trest samostatný uložen trest propadnutí věci, ač nebyly splněny podmínky ustanovení § 72 tr. zákoníku.
Datum: 06.09.2016 Sp. zn.: 23 Cdo 240/2015 Nejvyšší soud