Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže pojistitel upomenul pojistníka o úhradu dlužného pojistného z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaniká pojištění marným uplynutím lhůty uvedené v upomínce bez zřetele k tomu, zda pojistitel splnil povinnost informovat o upomínce vlastníka vozidla coby osobu odlišnou od pojistníka; případné právo vlastníka vozidla na náhradu škody způsobené porušením informační povinnosti tím není dotčeno.

Za dědice pojištěného ve smyslu ustanovení § 51 odst. 3 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění do 31.12.2013), se nepovažuje stát, kterému dědictví po pojištěném připadlo jako odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák. Pojistné plnění ze smlouvy o životním pojištění uzavřené pojištěným (zůstavitelem) není předmětem dědického řízení a stát na ně z titulu odúmrti nemá právo, nebyl-li určen jako obmyšlený.

Za situace, kdy zůstavitel povolal rovným dílem více závětních dědiců k určitému podílu z pozůstalosti (určenému konkrétní věcí nebo procentem či zlomkem), nastává přirůstání uvolněného dědického podílu dědice, který nedědí (§ 1504 o. z.) k podílům ostatních spoludědiců; uvolněný podíl tudíž nepřipadne zákonným dědicům.

Přidělení věci do jiného soudního oddělení podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. 6. 2017) bránila (zásadně) skutečnost, že ve věci již byl (soudcem, jemuž byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena) učiněn úkon.

Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 1 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má bydliště (a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje) fyzická osoba, která podává návrh, jímž se příslušné řízení zahajuje [jak je tomu (ve shodě s § 7b odst. 1 insolvenčního zákona) i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníka - fyzické osoby, která není podnikatelem], vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež taková osoba o svém bydlišti (respektive místu, kde se zdržuje) sama uvede v návrhu na zahájení řízení. Nevyjdou-li v řízení (v době, kdy je soud oprávněn otázku místní příslušnosti zkoumat) najevo skutečnosti, jež zpochybňují údaj o bydlišti osoby, která podala návrh na zahájení řízení (respektive o místu, kde se taková osoba zdržuje), není soud povinen sám „vyšetřovat“ (ujišťovat se), zda jej takový navrhovatel o svém bydlišti informuje pravdivě.

Dlužník s dispozičními oprávněními je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, až od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka).

Vyjde-li po pravomocném skončení insolvenčního řízení (poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem) najevo, že v důsledku pochybení insolvenčního soudu nebylo s dlužníkovým věřitelem jednáno jako se „známým věřitelem“ dlužníka dle § 430 insolvenčního zákona, nejde o okolnost, jež by insolvenčnímu soudu bránila ve vydání usnesení, jímž dlužníka, který splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, osvobodí od placení zbytku dluhů (včetně dluhu, jenž odpovídá neuspokojené pohledávce takového „známého věřitele“).