Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.01.2018, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017, ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5160.2017.1
Datum: 23.01.2018 Sp. zn.: 20 Cdo 5160/2017 Nejvyšší soud
Datum: 23.01.2018 Sp. zn.: 20 Cdo 5160/2017 Nejvyšší soud
Datum: 21.01.2018 Sp. zn.: 29 Cdo 2227/2016 Nejvyšší soud
Datum: 10.01.2018 Sp. zn.: 11 Tvo 27/2017 Nejvyšší soud
Datum: 20.12.2017 Sp. zn.: 25 Cdo 1483/2016 Nejvyšší soud
Datum: 20.12.2017 Sp. zn.: 25 Cdo 347/2016 Nejvyšší soud
Datum: 15.12.2017 Sp. zn.: 29 Cdo 4554/2015 Nejvyšší soud
Datum: 14.12.2017 Sp. zn.: 15 Td 36/2017 Nejvyšší soud
Okolnost, kde má sídlo nebo bydliště poškozený, není sama o sobě součástí zákonných hledisek pro určení místní příslušnosti soudu (§ 18 odst. 1, 2 tr. ř.).
Trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Distanční delikt je definován odlišností místa jednání pachatele (míněno celého a již uzavřeného jednání) od místa vzniku následku. V případě trestného činu zpronevěry je tato podmínka splněna tím, že po svěření věci pachatel se svěřenou věcí, kterou fyzicky nemá u sebe a která se nachází na jiném místě než pachatel v době jednání, naloží způsobem příčícím se účelu svěření a vylučujícím obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby (viz rozhodnutí pod č. 16/1999 Sb. rozh. tr.).