Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Nárokem odděleného věřitele, který ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nemůže být dotčen vyrovnáním, je ve shodě s ustanovením § 28 odst. 1 uvedeného zákona „právo odděleného věřitele, aby jeho pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna“. Zástavní věřitel, který je i osobním věřitelem dlužníka (jenž je současně dlužníkem zástavním) ve vyrovnacím řízení vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb., má po skončení vyrovnání splněného dlužníkem jen právo na uspokojení osobní pohledávky ze zástavy, nikoliv již z jiného dlužníkova majetku. Osobní závazek dlužníka vůči tomuto věřiteli zanikl v rozsahu, v němž dlužník nebyl k jeho plnění povinen podle obsahu vyrovnání (stejně jako ostatní dlužníkovy osobní závazky), splněním potvrzeného vyrovnání. Je-li osobní pohledávka zástavního věřitele vůči osobnímu dlužníku, jenž je současně zástavním dlužníkem, podle stavu ke dni, kdy nabylo právní moci usnesení o povolení vyrovnání takovému dlužníku, nižší než hodnota zástavy, která ji zajišťuje, nelze částku, o kterou výtěžek zpeněžení zástavy převýší takto určenou pohledávku, použít na úhradu úroků a úroku z prodlení, které měly přirůst k zajištěné pohledávce v době od právní moci usnesení o povolení vyrovnání; právo na toto příslušenství zaniklo všem věřitelům vůči dlužníku dnem právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání (které bylo následně i splněno).

Z toho, že věřitel nabyvatele privatizovaného majetku (dlužníka) nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a že dlužníkův úpadek byl řešen vyrovnáním ve smyslu § 46 a násl. zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), které bylo soudem dlužníku povoleno, potvrzeno a následně jím i splněno, nelze dovozovat, že věřitel nevyužil všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku (dlužníku) ve smyslu § 15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném od 6. 12. 1994 do 30. 4. 2005. Posledním právním prostředkem, jehož „nevyužití“ lze za takové situace při úvaze o splnění podmínek, za kterých za splnění závazků vzniklých před 13. 8. 1993, které na nabyvatele přešly v rámci privatizace, ručí stát (dříve Fond národního majetku České republiky) přičítat k tíži věřitele, je přihláška pohledávky do vyrovnání. Pro určení výše pohledávky (včetně jejího příslušenství), za kterou stát (dříve Fond národního majetku České republiky) ručí za podmínek uvedených v § 15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném od 6. 12. 1994 do 30. 4. 2005 věřiteli nabyvatele privatizovaného majetku, je rozhodný stav pohledávky v době, kdy na nabyvatele privatizovaného majetku přešla s privatizovaným majetkem. Jestliže dlužník při částečné úhradě věřitelovy pohledávky přihlášené do vyrovnání vedeného podle § 46 a násl. zákona č. 328/1991 Sb. neurčil jinak a jestliže tuto otázku neřešila ani hmotněprávní úprava, platí o způsobu, jakým se dlužníkovo plnění započte na úhradu věřitelovy přihlášené pohledávky, zásada proporcionality (poměrného vyrovnání příslušenství i jistiny), naplňující cíl vyrovnání ve smyslu § 2 odst. 3 uvedeného zákona.

I. Pohledávka ručitele za daň z převodu nemovitostí, který daň uhradil, uplatněná vůči poplatníku této daně, je regresním nárokem svého druhu, který je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení § 454 a § 458 obč. zák. o bezdůvodném obohacení. II. Splněním potvrzeného vyrovnání podle zákona č. 328/1991 Sb. zanikla dlužníku povinnost plnit neuspokojený závazek i ohledně pohledávky, kterou věřitel do vyrovnání nepřihlásil; to platí i pro vyrovnání povolená v době do 24. 10. 2000. III. Jestliže odvolací soud na věc pohlížel jako na věc občanskoprávní, pak se peněžité omezení stanovené jako překážka přípustnosti dovolání pro věci obchodní v § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. neprosadí ani v případě, že následný věcný přezkum dovolání povede k závěru, že o věc obchodní ve skutečnosti šlo.

Nevykonatelnou pohledávku, popřenou dlužníkem co do pravosti nebo výše ve vyrovnacím řízení, uplatní věřitel ve smyslu § 59 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů tím, že podá u příslušného orgánu žalobu (jiný návrh na zahájení řízení) o určení pravosti nebo výše pohledávky.