Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Skutečnost, že se osoby, které mohou podat odvolání proti rozsudku ve prospěch obžalovaného (§ 247 odst. 2 tr. ř.), odvolání nevzdaly, popřípadě že obžalovaný neprohlásil, že si nepřeje, aby tyto osoby podaly v jeho prospěch odvolání, není na překážku, aby samosoudce vyhotovil podle § 314d odst. 2 tr. ř. zjednodušený písemný rozsudek. Jestliže taková osoba podá odvolání proti zjednodušenému písemnému rozsudku, odvolací soud přezkoumá na základě spisu správnost rozsudku a řízení, které mu předcházelo. Nemůže rozsudek zrušit jen proto, že je nepřezkoumatelný, a to proto, že neobsahuje odůvodnění.

Součástí řízení je i rozhodování o trestu. Nejde tedy o řízení o přečinu ve smyslu § 314d odst. 2 tr. ř., jestliže samosoudce vyhlásí rozsudek, jímž se obviněný uznává vinným přečinem, ale ukládá se mu souhrnný trest i za sbíhající se trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným předchozím rozsudkem, který vynesl samosoudce. V takovém případě nemůže samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, i kdyby se obviněný a prokurátor po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání.

Zhodnotenie praxe súdov pri výklade a aplikácií noviel trestných predpisov z r. 1973 a zák. č. 44/1973 Zb. o ochrannom dohľade.