Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Dovoluje-li povaha uplatněného majetkového nároku pokračovat v řízení, je procesním nástupcem zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014, ať vystupoval ve sporném řízení jako žalobce nebo žalovaný, osoba, která vykonává správu jeho pozůstalosti. Nebude-li ihned zřejmé, kdo spravuje pozůstalost, učiní soud v rámci sporného řízení dotaz na soudního komisaře a v řízení bude pokračovat na základě usnesení vydaného za použití § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. s osobou spravující pozůstalost, popř. sporné řízení přeruší do doby, než bude v pozůstalostním řízení najisto postaveno či rozhodnuto o tom, kdo spravuje pozůstalost (§ 156 a § 157 z. ř. s.). Soudní komisař je povinen – jakmile potřeba výkonu správy vyjde najevo a není-li zřejmé ani po jím učiněném šetření dotazem u dědiců, kdo v dané věci správu pozůstalosti vykonává – vydat bez větších prodlev usnesení o tom, kdo je povinen ke správě pozůstalosti (§ 156 z. ř. s.), nebo usnesení o jmenování správce pozůstalosti (§ 157 z. ř. s.).

II. Při rozhodování o procesním nástupnictví ve vztahu k osobě spravující pozůstalost se soud ve sporném řízení nezabývá mírou odpovědnosti správce ani budoucích dědiců za dluhy zůstavitele (§ 1703 o. z.).

III. Je-li v průběhu sporného řízení pravomocně rozhodnuto o dědickém právu po zůstaviteli (§ 184 a § 185 z. ř. s.), pokračuje soud na základě usnesení podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. na místě osoby spravující pozůstalost, popř. na místě zůstavitele, s dědici, kteří převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Má-li být takto pokračováno s dědici na místě původního žalovaného, soud ve sporném řízení musí přihlížet i k tomu, zda dědic ke dni rozhodování o nástupnictví odpovídá za závazky zůstavitele neomezeně (§ 1704 o. z.), nebo zda dědici (některému z nich) svědčí ze zákona (§ 1685 o. z.) nebo na základě učiněného prohlášení (§ 1675 o. z.) výhrada soupisu (§ 1688 o. z.) a s tím omezená odpovědnost za dluhy zůstavitele (§ 1706 o. z.), popř. zda této výhody nepozbyl [§ 1688 odst. 1 písm. a) a odst. 2 věta prvá o. z.]. Bylo-li dědiců více, pak též přihlédne k jejich odpovědnosti za dluhy zůstavitele z hledisek uvedených v § 1699, § 1704, § 1706, § 1707 a § 1713 o. z.; v rozsahu, v němž dědic či dědicové za dluhy zůstavitele neodpovídají, řízení (zčásti) zastaví.

Po zániku právnické osoby s právním nástupcem vstupuje právní nástupce též do práva zaniklé právnické osoby na odpověď podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, které vzniklo jeho právnímu předchůdci.

Souhlas osoby s jejím vstupem do řízení na místo žalobce podle § 107a odst. 2 o. s. ř. může být odvolán pouze za podmínek § 41a odst. 4 o. s. ř.

Poté, co nastanou účinky, s nimiž insolvenční zákon spojuje zákaz provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka, a poté, co v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek dlužníka lze po splnění podmínek uvedených v § 283 odst. 2 insolvenčního zákona přikročit ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, nebrání insolvenčnímu správci dlužníka ve zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka (včetně pohledávek dlužníka za jeho dlužníky) ve vazbě na exekuční řízení ani účinky tzv. generálního inhibitoria (§ 44a odst. 1 exekučního řádu) ani účinky speciálního inhibitoria (§ 47 odst. 6 exekučního řádu).

V těch případech, v nichž povinný (dlužník) v době přikázání jiné peněžité pohledávky oprávněnému vede se svým dlužníkem (poddlužníkem) spor o zaplacení pohledávky, nebo na základě již získaného exekučního titulu vymáhá vůči svému dlužníku (poddlužníku) pohledávku ve vykonávacím řízení nebo v exekučním řízení, je (pravomocné) usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky nebo (pravomocný) exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky právní skutečností, s níž právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení (dlužníka jako žalobce nebo dlužníka jako oprávněného), na dlužníkova věřitele (oprávněného) [§ 107a odst. 1 o. s. ř. § 36 odst. 5 exekučního řádu]. Při navrácení procesní legitimace k dalšímu vedení sporu, výkonu rozhodnutí nebo exekuce zpět dlužníku (povinnému), aniž poddlužník uspokojil oprávněného z přikázané pohledávky, může dlužník vstoupit do těchto řízení zpět (jako žalobce nebo jako oprávněný) na základě návrhu oprávněného podle § 107a o. s. ř., respektive podle § 36 odst. 5 exekučního řádu.

Navrátí-li se procesní legitimace dlužníku (povinnému) v době, kdy oprávněný dokončil spor, který sám zahájil, tak, že získal vůči poddlužníku exekuční titul na sebe, avšak předtím, než podle tohoto exekučního titulu zahájil vůči poddlužníku vykonávací řízení nebo exekuční řízení, pak dlužník může podle takového exekučního titulu (jako oprávněný z něj) vůči poddlužníku sám navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci. Listinou osvědčující přechod práva z rozhodnutí získaného oprávněným na dlužníka (§ 256 o. s. ř., § 36 exekučního řádu) bude zpravidla usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, kterou oprávněný (věřitel dlužníka) vedl vůči dlužníku (jako povinnému).