Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ode dne účinnosti zákona č. 236/1995 Sb. odměna za pracovní pohotovost soudci nenáleží.

Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (ve znění pozdějších předpisů), a nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí (ve znění pozdějších předpisů), jsou právní předpisy, které stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce zaměstnancem; nesplňuje-li zaměstnanec tyto předpoklady, je to důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce.

Ak v dôsledku organizačných zmien došlo k zrušeniu určitej funkcie v organizácii a pracovník bol z tejto funkcie neplatne prevedený do inej funkcie, pričom vyhlásil, že s prevedením nesúhlasí, ide tu o prekážku na strane organizácie a pracovníkovi vzniká nárok na náhradu mzdy podla ustanovenia) § 130 Zák. práce.

Pre posúdenie toho, či ide u pracovníka o prácu nadčas, je pri jej nariaďovaní ako aj pri jej odmeňovaní (s príplatkom za jej vykonanie) rozhodujúca úprava o dňoch pracovného pokoja, ktorá sa pracovníka týka.Dni pracovného pokoja (t. j. dni, na ktoré pripadá nepretržitý odpočinok v týždni v zmysle ustanovenia § 91 ods. 1 Zák. práce) sú kalendárne nedele, prípadne iné dni nepretržitého odpočinku pracovníka v týždni (ak je práca v kalendárnej nedeli uňho obvyklá a ak má teda deň nepretržitého odpočinku v iný pracovný deň), ďalej volné soboty (ak nie sú určené ako pracovné dni), prípadne iné volné pracovné dni namiesto nich, a dni smenového volna (napr. v nepretržitých prevádzkach).V mesiaci, v ktorom pracovník čerpal náhradné volno za nadčasovú prácu, patrí pracovníkovi tiež plný základný mesačný plat.Náhradné volno za prácu nadčas nepatrí pracovníkovi, ktorému sa mzda určila tak, že sa v nej brala do úvahy práca nadčas.

Ak súd neuvedie v odôvodnení rozsudku o náhrade mzdy, akým spôsobom dospel k zisteniu priemerného zárobku pracovníka, z ktorého vychádzal pri stanovení výšky náhrady mzdy, je výrok rozsudku o priznaní náhrady mzdy nepreskúmatelný (§ 221 ods. 1 písm. c/ O. s. p.).

Po vyúčtování a vyplacení mzdy pracovníkovi nemůže být přeplatek mzdy posuzován jako nárok na vrácení zálohy na mzdy, ale jako nárok na vrácení přeplatku mzdy tento nárok je třeba posoudit z hlediska případného neoprávněného majetkového prospěchu pracovníka (§ 243 odst. 3 zák. práce).

Pri posudzovaní nároku na náhradu mzdy v dôsledku neplatnosti výpovede danej pracovníkovi organizáciou ( § 61 ods. 1 Zák. práce) treba sa zaoberať aj tým, či po neplatnej výpovedi nedošlo medzi účastníkmi pracovného pomeru k platnému skončeniu pracovného pomeru napr. dohodou; náhrada mzdy v zmysle ustanovenia § 61 ods. 1 Zák. práce patrí totiž pracovníkovi najdlhšie do neskoršieho platného skončenia pracovného pomeru. Ak pracovník po tom, čo mu organizácia dala neplatnú výpoveď, požiadal organizáciu, aby mu vyznačila v občianskom preukaze skončenie pracovného pomeru, a organizácia mu vyhovela, treba tu posúdiť, či nešlo o prejav vôle smerujúci k skončeniu pracovného pomeru (tento prejav je potrebné vyložiť v zmysle ustanovenia § 240 ods. 3 Zák. práce).