Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 17.01.1964, sp. zn. 6 Tz 29/63, ECLI:CZ:NS:1964:6.TZ.29.1963.1

Při stanovení trestu mladistvému je nutno se řídit zásadně ustanovením § 78 tr. zák., v takovémto případě k § 28 tr. zák. je nutno vždy přihlížet jen z hlediska prvé věty odst. 1 a odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení. K druhé větě odst. 1 § 28 tr. zák. je možno přihlížet jen tehdy, jestliže by bylo třeba mladistvému uložit vedle trestu odnětí svobody nebo nápravného opatření nebo peněžitého trestu propadnutí věci za trestný čin, na který ve zvláštní části trestního zákona takovýto trest stanoven není, nebo trest peněžitý vedle trestu odnětí svobody. V jiném směru ustanovení § 28 tr. zák. při ukládání trestu mladistvému nelze použít.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 1964 – 6 Tz 29/63)

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 27. 9. 1962 sp. zn. 2 T 74/62 mladistvému obžalovanému uložil za trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. trest nápravného opatření a zákaz řízení motorových vozidel.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil tento rozsudek ve výroku o zákazu řízení motorových vozidel.

Z odůvodnění:

Odsuzující rozsudek, jenž nabyl právní moci u soudu prvního stupně, je založen na zjištění, že mladistvý obžalovaný dne 23. června 1962 vypil větší množství alkoholických nápojů (asi 4 dcl domácího vína a stopku slivovice) a pak v podnapilém stavu řídil po silnici a po dolní cestě z Milonic do Kojátek motocykl, na jehož tandemu cestoval též spolujezdec L. Během jízdy došlo k havárii, při níž byl mladistvý obžalovaný lehce zraněn. Jiné škodlivé následky nevznikly.

Rozhodnutí okresního soudu o vině je správné, poněvadž skutková zjištění, z nichž vychází, byla čerpána ze spolehlivých důkazů, zejména ze svědectví svědka K, z doznání mladistvého obžalovaného při hlavním líčení, z protokolu o lékařském vyšetření a z výsledku rozboru krve na obsah alkoholu. Také výrok o trestu nápravného opatření odpovídá stavu věci a zákonu. Jinak je tomu u výroku o trestu zákazu činnosti. Okresní soud správně zjišťuje, že trestný čin byl spáchán dne 23. června 1962, tedy v době, kdy obžalovaný nedosáhl ještě věku 18 let. Právem bylo tedy postupováno podle předpisů prvého oddílu hlavy devatenácté trestního řádu, upravujících řízení proti mladistvým obžalovaným. Okresní soud však pochybil, jestliže se při rozhodování o trestu důsledně neřídil zvláštním ustanovením hlavy sedmé obecné části trestního zákona. Při stanovení druhu trestu mladistvému obžalovanému je nutno se řídit zásadně ustanovením § 78 tr. zák., v takovém případě k § 28 tr. zák. je nutno vždy přihlížet jen z hlediska prvé věty odst. 1 a odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení.

K druhé větě odst. 1 § 28 tr. zák. je možno přihlížet jen tehdy, jestliže by bylo třeba mladistvému obžalovanému uložit vedle trestu odnětí svobody nebo nápravného opatření nebo peněžitého trestu trest propadnutí věci za trestný čin, na který ve zvláštní části trestního zákona takovýto trest stanoven není, nebo trest peněžitý vedle trestu odnětí svobody. V jiném směru ustanovení § 28 tr. zák. při ukládání trestu mladistvému nelze použít.

Ustanovení § 27 tr. zák. se na mladiství obžalované vztahuje jen v rozsahu ustanovení § 78 tr. zák.

Z tohoto tedy jednoznačně vyplývá, že uložení trestu zákazu činnosti mladistvému obžalovanému zákon vylučuje. Jestliže okresní soud tento druh trestu obžalovanému uložil, porušil zákon v ustanovení § 78 tr. zák.

Nezákonný výrok napadeného rozsudku o zákazu činnosti bylo proto nutno zrušit.