Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, ECLI:CZ:KSHK:2003:23.CO.672.2003.1

Usnesením ze dne 11. 9. 2003 O k r e s n í s o u d v Pardubicích nařídil prodej zastavených nemovitostí uvedených na LV č. 695, k. ú. S. H., pozemky parcely parc. č. St. 329 o výměře 1609 m2, zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. St. 330 o výměře 599 m2, trvalý travní porost, parc. č. 78/1 o výměře 5555 m2, orná půda a budovy S. H., č. p. 176, obč. vybavenost na parcele St. 329 a budovy bez čp/če jiná st. na parcele St. 330, zapsaných u Katastrálního úřadu P. k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 2 100 000 Kč s úroky 280 147 Kč zajištěné zástavním právem k nemovitosti dle zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 7. 2002 s právními účinky vkladu dne 4. 7. 2002.

Současně zavázal zástavního dlužníka nahradit zástavnímu věřiteli náklady řízení 66 225 Kč. Okresní soud nařídil prodej zástavy bez jednání, neboť měl za to, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

Proti usnesení podal zástavní dlužník odvolání. V něm v první řadě vytýkal okresnímu soudu, že ten před vydáním svého rozhodnutí nedoručil zástavnímu dlužníku žalobu. Tím ho zkrátil na jeho procesních právech. Vedle toho vytýkal okresnímu soudu i to, že nenařídil ve věci jednání, neboť listiny předložené zástavním věřitelem nejsou takovými listinami, jak je předpokládá ustanovení § 200z odst. 2 o. s. ř.

Nakonec okresnímu soudu vytýkal i to, že se nezabýval tím, zda zajištěná pohledávka vůbec vznikla. Navrhl, aby odvolací soud zrušil usnesení okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Zástavní věřitel navrhl, aby bylo usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrzeno.

Odvolání je opodstatněné, a proto K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích – usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud nesdílí ten názor odvolatele, že jsou-li splněny předpoklady pro postup podle § 200z odst. 2 o. s. ř. a ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť skutečnosti uvedené v § 200z odst. 1 o. s. ř. soud pokládal za doložené listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, bylo i tak zapotřebí doručit žalobu zástavnímu dlužníku ještě před vydáním rozhodnutí. Ustanovení § 200z si klade za cíl poskytnout rychlou ochranu práva tam, kde příslušné právo zcela nepochybně vyplývá z okolností tvrzených v žalobě a kde jsou tvrzené okolnosti doloženy kvalifikovanými listinami. Jde o případy, kdy se předpokládá, že nárok je tak evidentní, že ani není zapotřebí slyšení protistrany. Umožňuje-li zákon vydat rozhodnutí bez ohledu na protistranu, postačuje, bude-li jí žaloba doručena až spolu s rozhodnutím ve věci samé. Tak se i v souzené věci stalo. Naproti tomu ale musel odvolací soud přisvědčit odvolateli v tom, že v souzené věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí bez jednání. Pokud má povinnost podrobit se prodeji zastavené nemovitosti zatížit dalšího vlastníka nemovitosti, na kterého byla nemovitost převedena původním zástavním dlužníkem, musí být i tento přechod doložen beze zbytku listinami, o jakých se zmiňuje ustanovení § 200z odst. 2 o. s. ř., jestliže nemá být nařizováno jednání. Minimálně prohlášení původního zástavního dlužníka Ing. P. B., kterým vložil zastavené nemovitosti jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu akciové společnosti P. o., a. s., požadavkům vyžadovaným § 200z odst. 2, aby nemuselo být nařízeno jednání, nevyhovuje. Okresní soud tak měl nařídit jednání. Odvolacímu soudu nezbylo, než aby usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).