Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.12.1996, sp. zn. 19 Co 629/96, ECLI:CZ:KSHK:1996:19.CO.629.1996.1

Okresní soud v Jičíně zamítl návrh oprávněného finančního úřadu, kterým se domáhal nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro částku 10 017 224,34 Kč. V odůvodnění soud uvedl, že platební výměry nesměřovaly proti povinné fyzické osobě, nýbrž proti veřejné obchodní společnosti W. a U. v J., a povinný v nich byl označen pouze jako zákonný ručitel daňového dlužníka.

V odvolání oprávněný namítal, že uplatnění pohledávky vůči dlužníkovi W. a U. v J. bylo neúspěšné a podle ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 66/1996 Sb.), jsou povinni zaplatit daňový nedoplatek také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této platební povinnosti správcem daně vyzváni. Oprávněný proto povinného J. N. ve smyslu ustanovení § 57 odst. 5 zákona o správě daní vyzval k zaplacení daňového nedoplatku; proto považuje návrh na nařízení výkonu rozhodnutí za oprávněný. Domáhal se zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 86 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) ručí společníci veřejné obchodní společnosti za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Z hlediska zákona č. 337/1992 Sb. (a to zejména ustanovení § 57) je daňovým dlužníkem každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět. Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů (§ 57 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb.). Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této daňové povinnosti správcem daně vyzváni (§ 57 odst. 5 zákona o správě daní). Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný v době podání návrhu na výkon rozhodnutí ani v průběhu jeho řízení nepředložil žádné rozhodnutí (výzvu k zaplacení daňového nedoplatku), které by směřovalo proti povinnému. Veškerá rozhodnutí, která oprávněný v řízení předložil, směřovala proti veřejné obchodní společnosti W. a U. v J. Výzva ručiteli k zaplacení daňového nedoplatku ve smyslu ustanovení § 57 odst. 5 zákona o správě daní, která by měla náležitosti rozhodnutí ve smyslu zákona o správě daní a která by byla vykonatelná, nebyla v tomto řízení soudu předložena. Teprve doručením výzvy, jež má náležitosti rozhodnutí podle ustanovení § 32 zákona o správě daní a která je podle § 73 odst. 4 zákona o správě daní vykonatelná, stal by se povinný dlužníkem oprávněného a teprve takové vykonatelné rozhodnutí by mohlo být podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí v soudním řízení ve smyslu ustanovení § 274 písm. f) o. s. ř.

Protože tedy oprávněný nepředložil podklad pro soudní výkon rozhodnutí směřující proti povinnému, soud prvního stupně správně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a odvolacímu soudu nezbylo, než rozhodnutí jako věcně správné potvrdit ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř.