Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 07.02.1995, sp. zn. 5 Co 291/95, ECLI:CZ:KSCB:1995:5.CO.291.1995.1
Právní věta: |
Skutečnost, že povinný je ve vazbě a nemá žádný příjem, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil k odvolání povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tato skutečnost však způsobuje neúčinnost nařízeného soudního výkonu rozhodnutí. |
Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
|
Krajský soud v Českých Budějovicích |
Datum rozhodnutí: | 07.02.1995 |
Spisová značka: | 5 Co 291/95 |
Číslo rozhodnutí: | 58 |
Rok: | 1996 |
Sešit: | 8 |
Typ rozhodnutí: | Usnesení |
Heslo: | Výkon rozhodnutí |
Předpisy: |
99/1963 Sb. § 261 § 277 |
Druh: | Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních |
Sbírkový text rozhodnutí
Č. 58/1996 sb. rozh.
Skutečnost, že povinný je ve vazbě a nemá žádný příjem, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil k odvolání povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tato skutečnost však způsobuje neúčinnost nařízeného soudního výkonu rozhodnutí.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7. 2. 1995, 5 Co 291/95) Okresní soud v Českém Krumlově usnesením nařídil výkon rozhodnutí podle usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 9. 1991, sp. zn. 2 T 117/90, a usnesení téhož soudu ze dne 15. 9. 1994, sp. zn. E 884/94, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 4030 Kč. Výkon rozhodnutí nařídil srážkami ze mzdy povinného, když jako plátce mzdy byla označena Věznice v Č. B. Proti tomuto usnesení se povinný včas odvolal. Namítal, že je v současné době ve vazbě bez zaměstnání, a proto žádá o zproštění placení vymáhané částky, případně snížení této částky. Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z odůvodnění: Odvolání není důvodné. Při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda existuje rozhodnutí, které je podkladem pro výkon, zda je vykonatelné, zda svědčí oprávněnému proti povinnému a zda je vymáhána návrhem na exekuci povinnost tímto rozhodnutím stanovená. V tomto případě byly všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny. Ani povinný v odvolání nenamítal, že by některá ze shora uvedených podmínek nebyla dána. Okresní soud potvrdil vykonatelnost rozhodnutí i to, že návrh s ním souhlasí, ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 o. s. ř. Nic tedy nebránilo tomu, aby výkon rozhodnutí byl navrženým způsobem (srážkami ze mzdy povinného) nařízen, když v návrhu se tvrdilo, že plátcem mzdy je Věznice Č. B. Nařízení výkonu rozhodnutí nebrání ani námitka povinného, že je zatím stále ve vazbě a není pracovně zařazen. Tuto okolnost potvrdila i věznice svým dopisem ze dne 9. 1. 1995 a potvrdila ji znovu odvolacímu soudu dne 7. 2. 1995. Při nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy totiž soud nezkoumá, zda skutečně povinný pracuje u toho plátce mzdy, který je v návrhu na exekuci označen. Okolnost, že tomu tak není, není proto ani pro odvolací soud překážkou pro potvrzení napadeného rozhodnutí. Jestliže však povinný nemá u plátce označeného v návrhu nárok na mzdu (není-li u něj zaměstnán), nedojde nařízením výkonu rozhodnutí k postižení jeho mzdy a nařízení výkonu rozhodnutí se stane neúčinným. Ani odvolací soud však nemůže při svém rozhodování k této okolnosti přihlédnout, když všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. V tomto řízení nelze ani povinnému vymáhanou částku prominout či snížit. Proto bylo napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno. O nákladech řízení odvolacího bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že oprávněnému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. |