Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.1994, sp. zn. 4 To 831/94, ECLI:CZ:KSCB:1994:4.TO.831.1994.1

Doznání obviněného k trestnému činu ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí zahrnovat doznání ke všem zákonným znakům stíhaného trestného činu, tedy i k zavinění v zákonem předpokládané formě úmyslu či nedbalosti. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že obviněný s podmíněným zastavením trestního stíhání souhlasí.

(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 1994 sp. zn. 4 To 831/94)

Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 1994 sp. zn. 1 T 235/94 a věc vrátil okresnímu státnímu zástupci v Písku k došetření.

Z odůvodnění:

Okresní státní zástupce v Písku podal na obviněnou mladistvou L. R. obžalobu pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že dne 11. 6. 1994 okolo 04.00 hod. z osobního automobilu VAZ 2103, SPZ STE 18-78, při vystupování na Masarykově náměstí v Protivíně odcizila koženkovou peněženku v hodnotě 60 Kč spolu s finanční částkou 2500 Kč a 50 DM v hodnotě 901 Kč, dále občanský průkaz, řidičský průkaz a technický průkaz ke shora uvedenému vozidlu, čímž způsobila poškozenému P. N. celkovou škodu ve výši 3461 Kč.

Samosoudce Okresního soudu v Písku bez projednání věci rozhodl napadeným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání mladistvé obviněné pro uvedený skutek a současně stanovil zkušební dobu v délce 12 měsíců.

Proti tomuto usnesení podala mladistvá obviněná prostřednictvím své obhájkyně včas stížnost. Zdůraznila v ní, že již v přípravném řízení došlo k celé řadě procesních pochybení. Mladistvá obviněná se ke krádeži při řádném protokolárním výslechu nedoznala, pouze připustila, že se jí věci poškozeného dostaly do držení, avšak to se stalo ve stavu těžké opilosti a silné ospalosti. Věci si nechtěla trvale ponechat a ihned druhý den je chtěla vrátit. Okresní soud se při svém rozhodování vůbec nevypořádal se subjektivní stránkou žalovaného trestného činu, tedy zda je na straně mladistvé obviněné zavinění a v jaké formě. S podmíněným zastavením trestního stíhání nesouhlasí, ze nepřiměřenou považuje i stanovenou zkušební dobu v délce 12 měsíců. V závěru podané stížnosti obhájkyně jménem všech tří odvolatelů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, přezkoumal i správnost postupu řízení, které tomuto usnesení předcházelo, a dospěl k závěru, že napadené usnesení je nesprávné, musí být zrušeno a věc musí být vrácena k došetření okresnímu státnímu zástupci.

Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, může se souhlasem obviněného soud podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný k trestnému činu doznal, nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu a nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě. Další podmínkou je, že vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu, lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

V projednávaném případě není však splněna jedna základní podmínka, totiž že se obviněná k trestnému činu doznala. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani vyjádření mladistvé obviněné, že souhlasí s případným podmíněným zastavením trestního stíhání podle § 307 tr. ř. Podstatné totiž je, že při výslechu dne

12. 7. 1994 obviněná popsala události kritické noci, požívání většího množství alkoholických nápojů, jízdu ve vozidle poškozeného, jakož i to, že následujícího dne ráno po probuzení zjistila, že v postranní kapse kožené bundy se nachází peněženka s doklady na jméno P. N., 2500 Kč v hotovosti a 50 DM, avšak zcela popřela svůj úmysl těchto věcí se zmocnit, naopak tvrdila, že se snažila vyhledat poškozeného P. N. a věci mu vrátit. Proto požádala svého kamaráda J. S. z Protivína, aby ji za poškozeným dovezl. Zaměnila však Křepice za Křtětice, poškozeného P. N. nenašla, proto tyto věci nakonec položila na vlakovém nádraží v čekárně na stůl.

Podle trestního zákona je jedním ze znaků trestného činu i subjektivní stránka. Je třeba vždy zjišťovat, zda trestný čin byl spáchán úmyslně, nebo z nedbalosti. Doznání obviněného k trestnému činu ve smyslu § 307 odst. 1 tr. ř. musí zahrnovat i doznání k úmyslu spáchat trestný čin krádeže. Jestliže doznání obviněné k úmyslu odcizit poškozenému věci v tomto konkrétním případě chybí, nelze ani celkově uzavírat, že by se obviněná k trestnému činu doznala.

Již z tohoto důvodu nemohlo napadené usnesení obstát a muselo být jako nezákonné zrušeno.

Jelikož krajský soud musel podle ustanovení § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř. přezkoumat i řízení předcházející napadenému usnesení, nezbylo mu, než se zabývat dalšími pochybeními, k nimž v dosavadním řízení došlo.

Obhájkyně mladistvé obviněné měla v průběhu přípravného řízení uplatnit požadavek na slyšení svědka J. S. z Protivína, byť vyšetřovatel v úředním záznamu toto tvrzení odmítl a dodal, že výslech tohoto svědka neprovedl, neboť nemá pro objasnění daného případu podstatný význam. Ať už byl takový požadavek ze strany obhájkyně vznesen či nikoli, je třeba na výslechu svědka J. S. trvat. Mladistvá obviněná se totiž o něm zmiňuje ve své výpovědi, když mimo jiné tvrdí, že ji jmenovaný vezl do Křtětic právě proto, aby tam poškozenému P. N. vrátila peněženku s penězi i doklady. Výslech tohoto svědka by mohl významnou měrou přispět k objasnění subjektivní stránky jednání mladistvé obviněné, a to zejména v tom směru, zda měla v úmyslu trvale si přisvojit věci poškozeného P. N., které se dostaly do jejího držení, nebo naopak, zda takový úmysl neměla, a po zjištění, že věci poškozeného se u ní nacházejí, měla snahu co nejrychleji věci poškozenému vrátit.

Při posuzování subjektivní stránky jednání mladistvé obviněné však budou mít význam i další okolnosti, zejména zjištění, že mladistvá obviněná se nedomáhala na poškozeném odvozu z Vodňan do Protivína, že to byl naopak sám poškozený P. N., kdo jí takový odvoz svým osobním automobilem nabídl. Už proto by nebylo možno dovozovat, že mladistvá obviněná mohla mít úmysl jej okrást před uskutečněním cesty ve vozidle, když ani nepředpokládala, že z Vodňan do Protivína pojede autem. Při posuzování otázky, zda takový úmysl nepojala třeba během cesty, je třeba přihlížet k její těžké opilosti a silné rozespalosti, ale i k tomu, že se o ní podávají příznivé zprávy. Nebyla dosud soudně trestána, pochází ze slušné rodiny, která je dobře finančně zajištěna. Tím spíše se nabízí otázka, zda se peněženka poškozeného nedostala do držení mladistvé obviněné omylem a zda mladistvá obviněná po tomto zjištění skutečně měla záměr poškozenému věci vrátit. Stejně tak bez povšimnutí nelze ponechat ani zjištění, že poškozenému se peněženka s doklady vrátila, sice bez peněz, ale i to může svědčit pro věrohodnost tvrzení mladistvé obviněné, že peněženku s doklady i s penězi ve zmatku ponechala v nádražní čekárně, stejně jako zjištění, že postrádanou částku otec mladistvé obviněné poškozenému uhradil.

Z těchto důvodů dospěl krajský soud k závěru, že trestní věc jako celek nebyla náležitě objasněna, neboť nebyly dosud zjištěny všechny významné okolnosti důležité pro rozhodnutí o vině mladistvé obviněné. Proto po zrušení napadeného usnesení krajský soud postupoval podle § 149 odst. 1, 2 tr. ř. per analogiam (v tomto ustanovení se mluví pouze o zastavení trestního stíhání, nikoli též o podmíněném zastavení trestního stíhání) a věc vrátil okresnímu státnímu zástupci k došetření. V průběhu dalšího dokazování musí vyšetřovatel provést ty úkony, o nichž je zmínka shora, popřípadě i důkazy další, jestliže doplněné dokazování jejich potřebu ukáže. Pak musí orgány přípravného řízení zvážit, zda bude namístě znovu podat na mladistvou obviněnou obžalobu, nebo zvolit jiný zákonu odpovídající postup. ?