Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.01.1995, sp. zn. 6 To 299/94, ECLI:CZ:KSBR:1995:6.TO.299.1994.1

Neodkladným a neopakovatelným úkonem, který lze provést před zahájením trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 160 odst. 2 tr. ř., je výslech svědka, cizího státního občana, který opustí území České republiky před tím, než může být sděleno obvinění pachateli trestného činu, a prohlásí, že na předvolání k výslechu doručeném na základě mezinárodní smlouvy o právní pomoci se z ciziny do České republiky nedostaví.

Protokol o takové svědecké výpovědi je také možno přečíst v hlavním líčení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť svědek je pro trvalý pobyt v cizině nedosažitelný ve smyslu tohoto ustanovení.

(Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 1995 sp. zn. 6 To 299/94)

Krajský soud v Brně zrušil k odvolání obžalované rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 1994 sp. zn. 4 T 47/93 ve výroku o trestu odnětí svobody a trestu zákazu pobytu a znovu rozhodl tak, že obžalované uložil mírnější trest odnětí svobody.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem byla obžalovaná R. L. uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Za to jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 4 T 96/92, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a dále pak trest zákazu pobytu v městě Brně na dobu tří let.

Trestné činnosti se obžalovaná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že dne 24. 8. 1992 kolem 12.20 hod. v Brně na náměstí Svobody v prostoru vchodu do směnárny využila nepozornosti před ní jdoucí občanky Švýcarska I. B., otevřela jí kabelku, kterou měla poškozená přes rameno, a snažila se z ní vytáhnout peněženku, v níž měla poškozená celkem 330 CHF, 1000 ATS, 600 DM a šek na 1500 CHF, což v přepočtu činilo Kč 53 840,90. Při této trestné činnosti byla zadržena příslušníkem policie.

Obžalovaná napadla rozsudek včas řádně podaným odvoláním. Toto odvolání směřovalo do výroku o vině i do výroku o trestu. Obžalovaná namítala, stejně jako v průběhu předchozích stadií trestního řízení, že se skutku nedopustila a že trestná činnost jí nebyla prokázána. Na místě bylo přítomno více žen romského původu, které se náhle rozprchly. Přítomný policista je proti ní zaujatý a z toho důvodu si ji vybral jako oběť. Navíc nebyla vůbec řádně slyšena poškozená, neboť vypovídala před zahájením trestního stíhání. Podle názoru odvolatelky nebylo ani dostatečným způsobem prokázáno, kolik peněz měla poškozená skutečně v kabelce. Obžalovaná závěrem svého odvolání navrhla, aby byla obžaloby zproštěna, event. aby její jednání bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 tr. zák. a bylo u ní upuštěno od uložení souhrnného trestu.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a shledal, že napadený rozsudek byl výsledkem řízení, ve kterém bylo postupováno podle trestního řádu a v němž nedošlo k žádným podstatným vadám, jež by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obhajoby. V takto provedeném řízení soud prvního stupně vykonal všechny dostupné důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., které pak hodnotil logicky a přesvědčivě způsobem, jemuž z hlediska ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. nelze nic vytknout. Správně zjištěný skutkový stav byl ve shodě se zákonem posouzen jako pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák.

Pokud jde o námitky obžalované uvedené v odvolání, krajský soud se s nimi neztotožnil. Poškozená je cizí státní občankou, která naší republikou pouze projížděla jako turistka, takže by v případě, že by nebyla okamžitě slyšena, byl její výslech jako úkon trestního řízení zmařen. Výslech poškozené před zahájením trestního řízení je v tomto případě nutno považovat za tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 2 tr. ř. Důležité je zjištění, že při vysvětlení podle § 158 tr. ř. a pak i při své výpovědi uvedla, že týž den večer odjíždí z České republiky a není ochotna se ze Švýcarska dostavit na předvolání k výslechu do České republiky. Pachatelce činu vzhledem k tomu, že byla na vlastní žádost po zadržení převezena k lékařskému vyšetření, nebylo možno sdělit obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. ještě před odjezdem této svědkyně. Poškozená byla řádně slyšena za účasti tlumočníka, takže správnost její výpovědi není ničím zpochybňována, stejně tak jako správnost výše částek cizích měn, které měla v kabelce. Výpověď policisty, svědka P. V., je v naprostém souladu s výpovědí poškozené, proto nebyl důvod nevěřit ani tomuto svědkovi. Když si obžalovaná vybrala jako oběť trestného jednání právě cizí státní občanku jdoucí do směnárny, musela předpokládat, že se v její kabelce nachází větší část peněz. Ze strany obžalované se tedy jednalo o zcela záměrný výběr osoby poškozené. Stejně tomu ostatně bylo i v případě předchozího odsouzení obžalované R. L. (viz spis Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 96/92).

V souladu s ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. byl protokol o výpovědi této svědkyně v hlavním líčení přečten. Za popsaných okolností lze dovodit, že tato svědkyně je pro trvalý pobyt v cizině nedosažitelná. Proto výrok o vině zůstal v napadeném rozsudku nezměněn.

Dále se odvolací soud zabýval problematikou uloženého trestu. ?