Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.01.1994, sp. zn. Ntd 5/94, ECLI:CZ:VSPH:1994:NTD.5.1994.1

Podmínkou postoupení věci v hlavním líčení podle § 222 odst. 1. tr. ř. a v odvolacím řízení podle § 257 písm. a) tr. ř. je, že soud učiní na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení závěr, že žalovaný skutek je trestným činem, k jehož projednání není příslušný. Pro postoupení věci podle těchto ustanovení nestačí, na rozdíl od ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., pouze závěr, že žalovaný skutek může být jako takový trestný čin posouzen.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze z 10.1.1994 sp. zn. Ntd 5/94)

Vrchní soud rozhodl v trestní věci obviněného L. J., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.1 T 23/93, ve sporu o příslušnosti mezi Krajským soudem v Hradci Králové a Okresním soudem v Ústí nad Orlicí tak, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Okresní soud v Ústí nad Orlicí.

Z odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 3. 12. 1992 sp. zn. 2 T 131/92 byl obžalovaný L. J. uznán vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 31.12.1993) zařazen do první nápravně výchovné skupiny. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Z podnětu odvolání okresního prokurátora v Ústí nad Orlicí Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozhodl usnesením z 3. 2.1993 sp. zn. 5 To 18/93 tak, že podle § 257 písm. a) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu a postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně, a to z důvodu uvedeného v § 222 odst. 1 tr. ř.

Krajský soud v Hradci Králové, jako soud prvního stupně, usnesením z 3.11. 1993 sp. zn. 1 T 23/93 rozhodl analogicky podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že neuznal svou příslušnost.

Poté byla věc 7. 1. 1994 předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí sporu o příslušnost. Vrchní soud shledal, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Okresní soud v Ústí nad Orlicí.

Krajský soud jako soud odvolací postoupil věc Krajskému soudu jako soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v § 222 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení, shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání není příslušný, postoupí věc příslušnému soudu.

Z odůvodnění usnesení Krajského soudu, jako soudu odvolacího, je patrno, že použití ustanovení § 222 odst. 1 tr. ř. se opíralo o úvahu, podle níž v části žalovaného skutku, která spočívala ve fyzickém napadení poškozeného L. Č obžalovaným L. J., může být spatřován pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. Možnost tohoto právního posouzení věci dal Krajský soud, jako soud odvolací, do souvislosti s tím, že důvodem, pro který zrušil rozsudek Okresního soudu, bylo to, že Okresní soud se nevypořádal náležitě se subjektivní stránkou jednání obžalovaného L. J. proti poškozenému L. Č. Krajský soud, jako soud odvolací, v tomto ohledu vytkl Okresnímu soudu, že se nevypořádal s námitkou prokurátora, uplatněnou v hlavním líčení, že jednání obžalovaného bylo vedeno úmyslem usmrtit poškozeného.

Podmínkou postupu § 222 odst. 1 tr. ř. a v odvolacím řízení podle § 257 písm. a) tr. ř. je závěr soudu, učiněný na podkladě provedených důkazů a jejich hodnocení ( § 2 odst. 6 tr. ř.), že žalovaný skutek je trestným činem, k jehož projednávání není příslušný. Pro postup podle citovaných ustanovení nestačí pouze závěr, že žalovaný skutek může být jako takový trestný čin posouzen. Tím se postup podle § 222 odst. 1 tr. ř. v hlavním líčení, resp. postup podle § 257 písm. a) tr. ř. v odvolacím řízení, liší od postupu podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve stádiu předběžného projednání obžaloby.

V daném případě Okresní soud neučinil závěr, že by skutek byl pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., nebo jiným trestným činem, k jehož projednávání není příslušný. V této spojitosti je možno souhlasit s Krajským soudem, jako soudem odvolacím, pokud Okresnímu soudu vytkl, že se nevypořádal s otázkou, zda skutek nenaplňuje znaky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., zvláště když prokurátor v hlavním líčení tuto právní kvalifikaci dal v úvahu.

Avšak ani Krajský soud, jako soud odvolací, neučinil závěr, že žalovaný skutek je pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., a omezil se jen na úvahy o tom, že ve skutku může být spatřován pokus uvedeného trestného činu.

Protože Okresní soud ani Krajský soud neučinily takový závěr, že žalovaný skutek je pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., k jehož projednávání jinak není Okresní soud věcně příslušný ( § 17 tr. ř. ), nebylo možno postoupit věc Krajskému soudu, jako soudu prvního stupně, podle § 222 odst. 1 tr. ř., ani podle § 257 písm. a) tr. ř.

Proto Vrchní soud ve sporu o příslušnosti rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Okresní soud v Ústí nad Orlicí, u něhož byla podána obžaloba v souladu s ustanoveními o věcné a místní příslušnosti.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí proto o podané obžalobě znovu rozhodne. Pokud by při novém projednání a rozhodnutí věci Okresní soud dospěl na podkladě důkazů a jejich hodnocení k závěru, že žalovaný skutek je pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., nebo jiným trestným činem, k jehož projednávání není věcně příslušný, postoupí věc Krajskému soudu podle § 222 odst. 1 tr. ř.